Demokracie a demokraté

Pravděpodobně většina z vás již někdy v životě hrála s malým dítětem hru „Člověče nezlob se“ a mohla se tak seznámit s obvyklými dětskými reakcemi na průběh hry.

Když se dítěti daří a vyhazuje figurky protihráčů je nadšené. Ale běda, když se štěstěna odvrátí. Nejednou hra skončí tak, že dítě tento pro něj nepříznivý stav prostě nezvládne a navzdory názvu hry jedním pohybem ruky shodí figurky své i protihráčů.

Politika je na rozdíl od této hry již činnost, které se věnují pouze dospělí. Lidské chování se však ani v dospělosti od toho dětského mnohdy až tak moc neliší. A tak řada lidí ač se formálně hlásí k hodnotám označovaných slovem „demokratické“ jsou demokraty jen do té doby, kdy se do čela země dostanou jen ti politici a strany, které jsou jím blízké, nebo když názor publikovaný v médiích odpovídá názoru jejich.

V těchto dnech v naší zemi probíhají demonstrace. Organizují je a sympatizují s nimi z velké části ti, kteří se nedokázali smířit s výsledky loňských parlamentních a letošních prezidentských voleb. Aby nevznikla mýlka. Na tyto demonstrace a vyjádření svého názoru mají plné právo.

Přesto bych si neodpustil několik poznámek. Stejně jako studenti mají právo demonstrovat a stávkovat proti vládě a prezidentovi, tak i prezident má plné právo kdykoliv kritizovat neobjektivní zpravodajství veřejnoprávních médií a vláda třebaže je v demisi vyměňovat ty vysoké státní úředníky, či manažery státních podniků, kteří evidentně špatně řídí své firmy, jako je například bývalý ředitel České pošty.

Zároveň by bylo velmi žádoucí přestat s nálepkováním stran a jejich dělením na „demokratické“ a „extremistické“. Je to hnusné nejen vůči jejich představitelům, mezi kterými jsou jako i tzv. demokratických stranách také slušní lidé, ale hlavně k jejich voličům, ze kterých tak děláme lidi druhé kategorie. A zároveň je to velice manipulativní a lživé, neb žádná ze stran současného parlamentu nezpochybňuje základní principy parlamentní demokracie a ústavního pořádku.