Co týden dal

Před pár okamžiky jsem si se zájmem poslechl pravidelný rozhlasový rozhovor v pořadu Jak to vidí [1] s publicistou Ivanem Hofmanem. Jeho slova o zbabělé vládě, která bere peníze jen tam, kde se neobává že narazí, mně vedl k napsání tohoto článku věnovaného nejen politické situaci u nás doma.

koaliční idylkaz internetu

Máme za sebou první povelikonoční týden. Týden, který by prý podle staré čínské věštecké metody I ťing, vyjádřené v podobě zvláštního grafu nazvaného Time wave zero[2] měl zahájit další fázi změn u nás a ve světě, směřujícími k symbolickému přelomovému datu 21.12.2012.

Co uplynulý týden znamenal ve světě. Došlo k dvěma mohutným zemětřesením v Indickém oceánu a poblíž Kalifornského pobřeží. To první mělo sílu 8,7, tedy bylo jedno z nejsilnějších v historii. Jen díky nízkému počtu obětí se o něm moc nepsalo.

V rámci okolního světa přišla řeč i na Španělsko[3]. Stále více se ukazuje, že se v EU stane dalším Řeckem, tedy státem kde můžete přijímat jakákoliv úsporná opatření, dávat jakékoliv půjčky a přesto jeho ekonomika dál padá do propasti, nezaměstnanost roste a široké vrstvy obyvatel se propadají do chudoby.

V malé České republice zpravodajství dominovala dvě témata.

Tím prvním byla strana Věci Veřejné. Před 14 dny se vzbouřila a žádala koaliční strany o politiku snesitelnější pro lidi a veřejnost. Když ODS a TOP09 pohrozila okamžitým vypsáním předčasných parlamentních volem, stana se bez reptání vzdala svých požadavků a k tomu ještě schválila další asociální reformy Nečasovy vlády. Dokázala tím, že stranický program se scvrkl na jediný bod. Vydržet ve vládě a v parlamentu co nejdéle to bude možné a zachovat si tím poslanecké či ministerské platy a výhody. Strany Věci Veřejné se týkalo i rozhodnutí pátečního soudu. Nedělám si žádné iluze o panu Bártovi a jeho čistotě a bezúhonnosti, ale přece. Rozhodnutí soudu se mi líbilo. Nepřímo ukázalo, že za celou kauzou stali členové ODS případně TOP09, kteří s pomocí poslankyně Kočí a poslance Škárky se stranu pokusili rozbít, aby zlikvidovali někoho, kdo jím příliš viděl do karet a hrozil, že by tu jejich hru s nimi nemusel hrát podle jejich pravidel.

Druhá událost na české politické scéně se týkala nás všech. Byly schváleny další úsporná opatření. Dozvěděli jsme se, že budou menší důchody, větší daně, u lékaře se budou platit vyšší poplatky, amalgámové plomby budou na tvrdo za 500Kč a studenti budou platit zápisné. Deficit je velký, hospodářský růst malý a tak se musí dál a dál šetřit.

Požadovat víc peněz od těch nejmajetnějších a nadnárodních firem to nejde. Co kdyby se ožebračení chudáčci přesunuli jinam do daňových rájů. Korupci také snížit nejde, neb vlastně není tvrdí v podstatě mnozí ministři. A tak zde zůstávají ti slabší, kteří se neumějí a nebo nedokáži bránit. Těm brát můžeme. Že tím řadu z nich uvrhneme do bídy? Co na tom, nás to nezajímá. Hlavně, že existuje dost peněz na to, abychom vypláceli statisícové odměny svým náměstkům a vyšším úředníkům, abychom si zajistili jejich loajalitu. Jaký je pak rozdíl mezi štědrostí pana Bárty vůči svým poslancům a ministrů vůči vysokým státním úředníkům? Snad jen jeden Bárta dával ze svého bohatého majetku, ministři ze státního rozpočtu.

Minulý týden jsem na internetu narazil na dva články o tématech, které v Událostech jasných a spolehlivých, jasně a spolehlivě v této podobě nenajdete. Týká se osudů těch co jsou na samotném dně společnosti. Jistě často se na dno dostávají lidi vlastní vinou- alkoholici a narkomani. Jsou, ale i vyjímky. Např. lidé kteří zapomněli na dluh 60Kč a dostali se do nemilosrdné pasti exekutorů.  Článek o životě chudého důchodce [4] a o zrušení příspěvku na bydlení[5], je spolu s chováním vůči nezaměstnaným [6] obžalobou současné vlády. Ale i médií a nás všech. Že před skutečnostmi zde uvedenými často i díky naší lhostejnosti a nezájmu zavíráme oči.

Vládní škrty zcela jistě problém deficitu nevyřeší. Naopak postupně krizi ještě prohloubí. Očekávám to, že časem lidem skutečně dojde trpělivost a vládám se věc stále více začne vymykat z rukou. Může to vést až k anarchii na ulici. V roce 2006 vyšla u nás kniha Proroctví o Evropě. Je věnována staroindickému proroctví napsaného na palmové listy. Líčí možný osud Evropy a světa až do roku 2050. Na rok 2016 je zde předpovídáno, že západní evropské státy budou žádat Rusko a Čínu o zaslání vojenských jednotek na zajištění pořádku v ulicích svých měst [7]. Doufám, že až tak smutnému vyústění současné krize západní civilizace nedojde.

Nechci, ale skončit pesimisticky. Vše co nyní prožíváme má hluboký smysl. Je to vlastně životní škola. Těžkými životními prožitky se musíme naučit tomu, že hlavní hodnotou ve společnosti má být soucit a ne vzájemný souboj. Nejen proroctví o Evropě, ale všechna významná proroctví mají na svém konci stejně jako pohádky šťastný konec. Po letech zmatků a neklidu země vstoupí do zlatého věku míru a moudrosti.

Zdroje

[1] http://www.rozhlas.cz/praha/jaktovidi/

[2] http://fenomen2012.net/ostatni/jaroslav-krejci/time-wave-zero_brezen-2012.htm

[3] http://www.blisty.cz/art/63019.html

[4] http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Pravnik-radeji-nechal-seniora-krast-a-rika-Lide-jsou-zbidaceni-V-tomhle-zit-nechci-228451

[5] http://www.blisty.cz/art/63002.html

[6] http://bajnar.blog.idnes.cz/c/252811/Co-s-nezamestnanymi-Potrestame-je.html

[7]http://sophia.mysteria.cz/view.php?cisloclanku=2008020012