"Rozhodnutí jednoho muže může vést až k zahájení neopodstatněné brutální invaze do Iráku", nedávno prohlásil ve svém projevu v Dallasu bývalý americký prezident George Bush.
Nešlo o sebereflexi jeho vlastního prezidentství. Bush hovořil o ruské invazi na Ukrajině a slovo Irák mu prostě jen vyklouzlo z úst. Bush to ihned svedl na svůj věk 75 let. Já bych spíše použil termín Freudovské přeřeknutí, kdy fakt současné invaze Ruska na Ukrajině v mysli bývalého prezidenta vyvolala asociace na invazi Američanů do Iráku, kterou v roce 2003 sám nařídil.
Irák byl v 80 letech 20. století americkým spojencem. Pozdější hlavní strůjce války v Iráku, Bushův ministr obrany Donald Rumsfeld si v roce 1983 v Bagdadu potřásal ruce s iráckým prezidentem Sadamem Hussainem jako emisar tehdejšího prezidenta Reagana. Irák válčil s Iránem a Irán po islámské revoluci a svržení proamerického šáha byl pro Američany nepřítelem č.1. Byly to právě 80 léta 20.století, kdy byl irácký režim nejbrutálnější a v roce 1988 použil chemické zbraně proti Kurdům, bez toho že by čelil masivním výčitkám a hrozbám trestní výpravy ze strany USA.
Situace se změnila až na počátku 90 let 20.stol. Aby Hussain se zahojil po neúspěšné válce s Iránem, obsadil Kuvajt. Očekával, že USA se s tímto aktem smíří. Nestalo se tak. G.Bush starší se rozhodl proti Iráku vojensky zakročit. Potřeboval však získat podporu amerického lidu a mezinárodního společenství. K tomu bylo třeba dodat nějaký srdcervoucí příběh, který by dokreslil už tak brutální podobu iráckého režimu.
Ten dodalo veřejné slyšení před nedůvěřivým Kongresem USA, kde patnáctiletá kuvajtská dívka, zdravotní sestra Nayirah, se slzami v očích vyprávěla, jak iráčtí vojáci vyhazovali z inkubátorů miminka na zem, aby mohli inkubátory odvézt do Iráku. PR agentura dodala vlastní záběry Nayrahiny otřesné výpovědi sedmi stovkám televizních stanic, a ty je odvysílaly. Emoce zapracovaly. Její vyprávění, které mnohokrát citoval president Bush st., přispělo k vytvoření veřejného souhlasu s válkou za osvobození Kuvajtu. Nepodařilo se však potlačit výsledek vyšetřování, které prokázalo, že se v kuvajtských nemocnicích žádné inkubátory neztratily. Americký generál Norman Schwarzkopf po válce přiznal, že media nepravdivě informoval o 312 zabitých nemluvňatech. Začátkem roku 1992 se konečně provalilo, kdo byla Nayirah: byla to dcera kuvajtského velvyslance v USA.
První válka v zálivu v roce 1991 ještě nevedla k svržení Sadama Hussaina. Irácká vojska byla po několika týdenním bombardování země pouze vytlačena z Kuvajtu a na Irák byly uvaleny sankce.
Druhá válka již byla plánovaná s cílem okupace Iráku a svržení Sadama Hussaina. Šest týdnů před zahájením invaze americký ministr zahraničí Colin Powell vystoupil na půdě OSN s 90 minutovou prezentací, ve které představil důkazy o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Rok po invazi sám přiznal, že tyto důkazy byly lživé.
Invaze do Iráku v roce 2003 si vyžádala nejen smrt vojáků, ale i tisíců civilistů. Dodnes se vedou diskuze o vlivu toxického ochuzeného uranu na lidské zdraví a na nárůst některých abnormalit u těl novorozenců z některých oblastí Iráku. Invaze Iráku měla i další neblahé politické důsledky na celou oblast blízkého a středního Východu.
Navíc tato invaze nebyla podpořena rozhodnutím RB OSN. Z hlediska mezinárodního práva se tak jednalo o válku ilegální. Přesto vůči USA a jejich spojenci Velké Británii nebyly svého času uvaleny žádné mezinárodní obchodní či jiné sankce, na rozdíl od současného Ruska. Nepřipadá vám to zvláštní?
Mnozí se nyní rozhořčují nad tím, že Rusko blokuje ukrajinské přístavy a brání Ukrajině vyvážet obilí do zahraničí a tím vystavuje svět hrozbě hladomoru. Není to však logický důsledek protiruských sankcí jejichž součástí je i blokování evropských přístavů pro ruské lodě? Sami představitelé Ruska tvrdí, že blokáda bude ukrajinských přístavu skončí, když bude ukončena blokáda evropských přístavů pro ruské lodě.
Ne nejsem obhájcem Ruska v tomto konfliktu. Jen bych byl rád, kdyby bylo všem měřeno stejným metrem. Možná by to pak na světě vypadalo lépe, než nyní. Když jeden přestává hrát podle jistých pravidel hry, přestávají hrát podle pravidel i jiní. Svět se mění v džungli, kde začíná místo Práva platit právo silnějšího.
