Albert Einstein a jeho cesta od fyziky k víře a filozofii

Alberta Einsteina dnes chápeme, jako největšího fyzika 20.stol. Jeho proslulost byla tak velká, že se po jeho smrti biologové rozhodli prozkoumat jeho mozek, zda v něm nenajdou stopy jeho geniality. Nenašli nic, protože nepochopili, že jeho velikost nebyla v práci mozkových závitů, ale především v hloubce jeho duchovního poznání.

z internetu

Mladý Einstein 

Albert Einstein se narodil 14.3.1879 do německé židovské rodiny. Je sice pravda, že nevynikal ve škole zcela ve všech předmětech, nicméně rozhodně se neučil špatně, jak se později o něm často říkávalo. Postupně vystuduje gymnázium a polytechnický institut ve švýcarském Curychu. Po škole si začíná hledat zaměstnání, ale již tehdy to není snadné. Získává jen krátkodobá zaměstnání ve školství. Zvažuje již přijmout jakoukoliv práci. Své budoucí ženě Milevě píše „

Pokud jde o budoucnost rozhodl jsem se takto: okamžitě si najdu práci a nezáleží na tom, jak ponižující. Mé vědecké cíle ani má vlastní ješitnost nezabrání tomu, abych přijal tu nejpodřadnější roli.“ Nakonec se na něj usměje štěstí. Díky protekci získává v roce 1902 slušné místo na patentovém úřadu v Bernu.

V roce 1903 se žení s bývalou spolužačkou Milevou. Jejich vztah ze kterého vzešla nejdříve jedna nemanželská dcera a poté dva synové je ze strany mladého Einsteina ukázkovým příkladem pomíjivosti lidských milostných citů. V roce 1900 Milevě napsal „ Jsem tak šťastný, že jsem tě našel-stvoření které se mi vyrovná a které se mi vyrovná a které je tak silné a nezavislé jako já".  V roce 1913 píše své budoucí druhé ženě Else dopis, kde o Mileně hovoří jiným, poněkud drsným tónem „ Má žena je nepřátelská stvůra beze smyslu pro humor, která nemá ze života nic a která už jenom samotnou svou přítomnosti bere radost ze života jiným“

Cesta ke slávě 

Práce na patentovém úřadu není příliš náročná a tak Einstein ve svém volném čase může bádat i nad fyzikálními problémy, které ho vždy zajímali. Klíčovým se v jeho vědeckém životě stal rok 1905. Ve své práci „ O elektrodynamice pohybujících se těles“ poprvé zveřejnil zásadní poznatky Speciální teorie relativity. Ve stejném roce vysvětlil na základě Planckovy kvantové teorie i fotoelektrický jev. Až překvapivě brzy získaly objevy věhlas na poli vědy. V roce 1908 se stává docentem na univerzitě v Bernu a o rok později profesorem na Curyšské univerzitě. 

V roce 1911 na necelý rok působil i v Praze na tamní německé univerzitě. Vedle procházek po Praze zde bádal o tom jak spojit prostor,čas a gravitaci. Možná tedy Praha byla místem vzniku jeho Obecné teorie relativity. Když v roce 1919 byla teorie experimentálně potvrzena, stál Einstein na vrcholu slávy. V roce 1921 obdržel Nobelovu cenu. Kupodivu ne za objev teorie relativity, ale za fotoelektrický jev.

Bůh nehraje v kostky 

Dvacátá léta 20.stol. byla ve fyzice obdobím rozvoje kvantové mechaniky. Přesný deterministický popis chodu světa, který představovala Newtonovská fyzika nahradil na úrovni mikrosvěta princip neurčitosti, pravděpodobnost a náhoda.

Einstein s touto koncepcí instinktivně nesouhlasil. Věřil, že za veškerým vesmírným děním existuje skrytý a neviditelný řád díky kterému není pro pojmy jako je náhoda ve vesmíru místo. Své mínění  vyjádřil slavnými slovy „Bůh nehraje v kostky“. Reakce vědeckých kolegů přišla brzy. Einstein byl stále více chápán jako vědec, který již přestal stačit tempu rozvíjející se fyzikální vědy, jako muž již staré školy. Příliš mu to nevadilo. Jak stárnul opouštěla ho ambicióznost mládí. O soutěživosti ve vědě tehdy napsal: „Už nemám potřebu zúčastnit se soutěže vědeckých mozků. Podílet se na něčem takovém mi vždy připadalo jako hrozný druh otroctví, o nic lepší než chamtivost po penězích a po moci.“

Einstein zralých let 

V pozdějších letech svého života se Einstein věnoval především práci na tzv. unitární teorii pole. Snažil se spojit gravitaci a elektromagnetickou sílu do jednotné teorie. Jeho snaha je považována za neúspěšnou. Objevují se, ale i názory, že teorii úspěšně dokončil. Když, ale zjistil, že by její poznatky by mohly být zneužity proti lidstvu, raději své poznání lidem zamlčel. 

Bylo to v době, kdy Einstein se snažil celou váho své osobnosti bojovat za světový mír. Na začátku 2.světové války napsal Roosveltovi dopis, ve kterém ho nabádal k podpoře výzkumu jaderného štěpení. I když dopis byl motivován strachem z německého jaderného programu, později si jej velice vyčítal. Na rozdíl od řady jiných vědců se domníval, že vědec nese odpovědnost i za dopady svých objevů na život celé společnosti. Zveřejnění každého objevu tedy musí zvážit i z tohoto hlediska.

Einstein jako filozof 

Jak stárnul byl Einstein stále více filozofem, který přemýšlel nad různými stránkami světa a života.Vědecké poznání z něj učinilo hluboce věřícího člověka, který si uvědomoval potřebu pokory před kosmickým řádem. Boha nechápal jako lidskou osobu, ale jako universální Bytí. Smysl života viděl ve službě druhým a společenství. Pochopil sounáležitost s nižšími tvory a stal se vegetariánem. Odsuzoval všechny formy soutěživosti. Pochopil, že vzdělání by nemě dominovat dril ani přílišná specializace. Člověk by měl být vychován ne v tvora chytrého, ale hlavně moudrého. Šťastným se může stát jen ten, kdo nelpí na hmotných statcích ani na svém egu a postavení.

Einstein o Bohu a víře

 Mé náboženství sestává z pokorného obdivu neomezeného vyššího ducha, který se odhaluje jako drobné detaily, které jsme schopni postřehnout svou chatrnou a vetchou myslí.“ „Rozdíl mezi mnou a většinou takzvaných ateistů je pocit naprosté pokory před neuchopitelným tajemstvím a harmonií kosmu.Každému hlubokému přírodovědci musí být blízký jistý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, pro­mýšlel poprvé on sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje rozum, nás lidi nekonečně převyšující. 

Einstein o smyslu života

„Jedině život pro druhé je smysluplný“                                                                                                     „Život jedince má smysl pouze tehdy, pokud pomáhá učinit život každé živé bytosti důstojnějším a krásnějším. Život je posvátný, jak je třeba říci, je to nejvyšší hodnota, ve srovnání s ní je vše ostatní vedlejší“                                                  

Einstein o vegetariánství

 Nic nebude lidskému zdraví prospěšnější a nic nezvýší šance na zachování života na Zemi více než přechod na vegetariánskou stravu. 

Einstein o vzdělání

„Za nejhorší zlo kapitalismu považuji zmrzačení jedince. Celý náš vzdělávací systém trpí tímto zlem. Studentovi je neustále vštěpován nadměrně soutěživý postoj a on se tak učí uctívat nenasytnou potřebu být úspěšný, což mu má být přípravou na budoucí povolání.“              "Cílem vzdělání musí být příprava samostatně jednajících a myslících jedinců, kteří však vidí svůj největší životní cíl ve službě společenství“„Cílem školy by mělo být, aby jí mladý člověk opustil jako harmonická osobnost, ne jako specialista. Jinak bude více připomínat dobře vycvičeného psa, než harmonickou osobnost“

Mýty o Einsteinovi 

O Einsteinovi panuje řada mýtu. Rozhodně si nemyslím, že by byl nepraktickým člověkem a pouhým teoretikem, právě naopak. Myslím, že byl více méně všestranně nadanou osobností po stránce vědecké, technické, umělecké i společenské. Je známo, že vynikal např. i ve hře na housle či v plachtění na vodě.

Einstein byl považován za velkého podivína. Pověstná je fotografie s vypláznutým jazykem, chození bez ponožek, rozcuchané vlasy. Myslím si, že více než o podivínství se v těchto věcech projevil Einsteinův humor spojený s hloubkou jeho poznání. Lidská důležitost založená na titulech, hodnostech, postavení, oblékání… mu připadala směšná. Sám to potom vyjádřil svým osobitým způsobem a jistě se přitom nad lidstvem nemocným pýchou a pocitem nadřazenosti docela smál. Ve stáří napsal: Jsem ve svém pozdějším věku spokojený. Zachoval jsem si smysl pro humor a neberu vážně ani sebe, ani nikoho jiného.

Einstein a smrt

Ta s kosou si pro Einsteina přišla roku 1955 v USA, kde se uchýlil v roce 1935 po nástupu Hitlera k moci v Německu. Za svého života se o smrti vyjádřil mimo jiné takto:  Natolik se cítím součásti všeho živého, že se mě vůbec nedotýká začátek nebo konec konkrétní existence kteréhokoliv člověka v tomto věčném proudu.

Závěr

Ve svém mládí jsem považoval Einsteina za geniálního fyzika. Nyní ho vidím především, jako velkého filozofa. Rozhodně to nebyl člověk bez chyb. Dopis ve kterém nelichotivě popisoval svojí ženu a který jsem zde citoval svědčí i o méně pěkných povahových rysech. Právem, ale patří k nejvyšším myslitelům 20.stol, kteří posunuli hranici lidského poznání. Tento svůj článek bych rád zakončil opět jedním z jeho krásných citátů ze kterého můžeme pocítit hloubku jeho poznání a které je ponaučením pro nás všechny.                                                                              

Zdalipak víš, že tvá vroucí přání mohou nalézt naplnění jen tehdy, když se ti podaří usilovat o lásku a pochopení pro lidi, zvířata, rostliny a hvězdy, tedy když se každá jejich radost stane tvou radostí a každá bolest tvou bolestí?

Zdroj :    To nejlepší z Einsteina- myšlenky a citáty