Demonstrace 17.listopadu 1989 byla zaměřena proti tehdy vládnoucím komunistickým elitám. Letošní demonstrace v Praze byly zaměřena přesně opačným směrem. Byly neseny v duchu podpory těm, kteří drží otěže globální moci proti tomu, kdo se rozhodl v poslední době tuto moc několikrát kritizovat a postavit se tak proti politickému a mediálnímu mainstreamu.
Letošni výročí 17. listopadu tak spíše bylo pokračováním loňské prezidentské volby, kdy pražská kavárna mobilizovala všechny síly, aby na hrad dostala svého trojského koně Karla Schwarzenberga. Člověka který reprezentuje síly, které se snaží oslabit české národní povědomí, aby byl tento prostor již od husitských dob pověstný svým rebelantstvím konečně začleněn do jednoho euroatlantického myšlenkového prostoru.
Sebelepší mediální propaganda ve prospěch K.S. však nedokázala zakrýt hendikepy knížete a tak většina národa zhnusená jednostrannou propagandou ve veřejných médiích dala svůj hlas Miloši Zemanovi. Člověku, který jím sice nebyl příliš sympatický, viděli však v něm přece jenom menší zlo. Na rozdíl od K.S. je totiž Zeman Čech jako poleno a zároveň není svázán s tou nejasociálnější politikou, kterou dodnes reprezentuje strana knížete Schwarzenberga.
Na nějaký čas se po prezidentské volbě situace zklidnila. Až do chvíle, kdy Miloš Zeman odmítl táhnout za jeden provaz s těmi, kteří v souvislosti se situací na Ukrajině rozpoutali rusofobní kampaň.
Protizemanovská kampaň vygradovala ve chvíli, kdy prezident v rozhlase použil pár sprostých slov, která dnes můžeme zaslechnout mezi žáky každé třídy základní školy nejpozději od třetích ročníků. A ke kterým neměl v řadě svých veřejných vyjádření daleko ani Zemanův oponent z prezidentské volby.
Vrcholem protizemanovské hysterie se stal letošní 17.listopad. Zemanovi odpůrci se rozhodli demonstrovat proti Zemanově sprostotě vajíčkami a ještě větší sprostotou. Je příznačné, že pískot vůči Zemanovi vystřídal potlesk při projevu polského prezidenta, reprezentanta státu který je nejoddanějším spojencem USA v Evropě.
Demonstranti, tak nepřímo vyjádřili podporu politice, která za uplynulých 20 let vedla k úplnému pošlapání mezinárodního práva ve světě, tisícům lidských obětí a totálnímu rozvratu zemí jako je Irák a Libye, kde sice před zákrokem „demokratického Západu“ vládli diktátoři, byl tam však poměrný klid a stabilita.
Demonstrace v listopadu 1989 byly spojeny s heslem „Nejsme jako oni“. Letošní listopadové demonstrace byly neseny heslem „Jsme horší než oni“. Samet a pocit bratrství z demonstrací listopadu 89 nyní vystřídala nenávist a agresivita.
Až na jednu výjimku byly všechny včerejší protesty zaměřeny proti Zemanovi a jeho vulgaritě. Přitom bylo na letošních demonstracích příznačné, že jsme vůbec neslyšeli hesla které by reflektovaly skutečné problémy naší země. Demonstranti neprotestovali proti rozkradení státního majetku po roce 89, neutěšené situaci ve školství a zdravotnictví, nevyváženému zpravodajství veřejných médií a stále panující cenzuře, chudobě a nedobrovolnému bezdomovectví, ničení přírody a mnoha dalším věcem. Jakoby tito lidé žili v nějakém zvláštním skleníku a nevnímali skutečnou realitu, která je všude kolem nás. Asi jsme svědky důsledků použití technik hypnózy a vymývání mozků, které jsou součástí mediální propagandy. Propagandy, která se snaží z lidi udělat nemyslící stádo poslušných ovcí, které si nechá vše líbit a veřejně se postaví jen proti tomu, koho jím mocnými tohoto světa ovládaný mediální mainstream předhodí.
Naštěstí včerejší pražští demonstranti nereprezentují české veřejné mínění, které jak soudím je již odolná vůči vymývání mozků a byla z toho co se včera v Praze stalo zhnusena.
