13.prosinec

Je 13.12. Den, kdy má svátek Lucie. Světice, která žila ve 2. století a která byla umučena za své křesťanské přesvědčení v dobách pronásledování prvních křesťanů. 

Svátek je spojen s pranostikou. "Lucie noci upije, ale dne nepřidá". To si žádá vysvětlení. Když se podíváme do kalendáře na východy a západy Slunce, zjistíme, že 13.12. je dnem, kdy Slunce zapadá nejdříve ze všech dnů v roce. Po tomto dni velmi pozvolna, ale přeci přicházejí soumraky později. To se ještě netýká délky dne a noci. Do času zimního slunovratu se stále ještě celková délka dne zkracuje díky tomu, že východ Slunce se dál v čase posunuje, přičemž nejpozději Slunce vychází až na přelomu starého a nového roku. 

Jak již to bývá u řady svátků obvyklé, i tento již dnes takřka zapomenutý má svůj předobraz v pohanských dobách. Prameny zmiňují, že den byl spojen například z věštěním budoucnosti. Přírodní děje jsou spojeny s rytmy. Konstrukční období jsou neustále střídány destrukčními. Světlo a den střídá tma a noc. V průběhu roku je konstrukčním obdobím jaro a léto, destrukčním podzim a zima. 13. prosinec tak představuje určitý vrcholný bod destrukce. Poté, po čase zimního slunovratu nastává období mírnější a uvolněnější, vrcholící 30.3. dnem otevřeného nebe, kdy nastává čas planetární rovnováhy a začíná konstrukční období roku. 

Poznání životních rytmů je součástí poznání životních zákonů. Tato poznání již po mnoho a mnoho tisíciletí lidem dávají přinašeči, kteří se rodí na Zemi jednou za 2000 let. Tím posledním byl Josef Zezulka, filosof a léčitel z Prahy. Právě dnes si připomínáme 30 té výročí jeho odchodu. Zemřel 13.12.1992 ve věku 80 let. 

V době jeho odchodu jsem již znal jeho jméno a měl jsem přečtenu i jeho knihu Bytí. Nicméně považoval jsem jej tehdy jen za jednoho z mnoha filosofů moderní doby. To, že se nejedná jen o tuctového filosofa jsem pochopil až o pár let později po hlubším studiu jeho díla. Uvědomil jsem si, že k pochopení skutečné hloubky myslitele nestačí jen jedno povrchní přečtení jeho díla. Nejvyšší moudrost na sebe nikdy nepoutá pozornost obřími neonovými reklamami, tímto způsobem se vždy snaží na sebe upozornit jen povrchnost, kdy za bombastickým zjevem se skrývá jen prázdnota. Její uvědomění vyžaduje čas, důslednost a jiný přístup k životu, který je typický pro svět dětí objevujících nový svět. Ne nadarmo předposlední z přinašečů Ježíš pronesl památnou větu: "Nebudete-li jako děti, nevejdete do království nebeského".