Včera jsem tu napsal článek o stokoruně za lůžko v nemonici. Poplatek se mi zdá neslušný, protože do nemocnici se člověk dostane teprve tehdy, když má smrt na jazyku. A právě takovéto lékařské zásahy by měly být hrazeny plně. Na rozdíl od bezplatného acylpirinu, diagnozy chřipky či zatlačení boule z usnutí před televizí... A nemocnice musí být motivovány k tomu, aby zbytečně nedržely pacienty na lůžku, aby zbytečně neplnily obložnost, aby byly zainteresována finančně k tomu, aby nemocný co nejdříve odešel do domácí péče.
Pročítal jsem postupně komentáře v diskusi a rád bych na včerejší článek ještě krátce navázal. Pomíjím pár hloupých vzkazů, snažící se bez jakýchkoliv argumentů ostatní jen ponížit. Ostatním bych chtěl poděkovat.
Jak zurčící potůček, vinoucí se jarní loukou, se naprostou většinou komentářů nese jeden poměrně závažný argument. Tu jej z jednoho břehu podporují jeho zastánci, tam zas na něj z břehu opačného útočí jeho odpůrci. A on se klikatí a bublá klidně dál... Kdybych se tento argument, vinoucí se celou diskusí, měl pokusit generalizovat, zněl by následovně: "Když budu doma, utratím za jídlo víc než stovku. A stovka za noc a lůžko zas není tak moc, to si klidně můžu dovolit...".
Argumentuje jím řada lidí. Vzdělaných. Slyšel jsem jej v rozhlasu i televizi. Používají jej lidé, jichž si vážím. Nejeden z mých známých. Lékaři s rozhledem. O politicích bez rozhledu ani nemluvě-těm se hodí do krámu jakýkoli argument... :-)
Přesto tento argument-ač má v podstatě pravdivé jádro-je ve skutečnosti planý, falešný a naprosto irrelevantní.
Diskuse o výši poplatku je sama o sobě nesmyslná. Je hluboce subjektivní. Ani pro podprůměrně vydělávajícího není 3000,- měsíčně horentní suma. Na druhou stranu si umím představit rodinu s dětmi hypotékou... Jeden rodič je špatně placený lékař a druhý je učitel. Nemoc a výpadek příjmu jednoho živitele může mít daleko horší následky. Stovka za den je zanedbatelná. Ale co když jste už půl roku nezaměstnaný a sekáte dluhy? Tato diskuze je nesmyslná. V duchu rčení sytý hladovému nevěří. Ti co se mají lépe rozhodují o těch, kteří se mají hůře. A možná ani nemohou diskutovat, protože nejsou na webu. Výše poplatku není podstatná. Je postavený tak aby většině vyhovoval a nezruinoval je. A vždy bude dost těch, kteří mají peněz málo a dluhů hodně, i těch, kteří mají peněz dost. Ať už je poplatek 20, 100 nebo 1000 korun. Někomu vadí svou výší. Toho by měla zachytit sociální síť státu. Jinému, jako jsem já, vadí svou existencí. Bez ohledu na jeho výši. A spoustě ostatním nevadí. I s tím je dobré počítat. Tolik k výši poplatku.
A druhá část argumentu? Kdybych byl doma, projedl bych víc než stovku.... Kdybych... Nemocnice mne živí, troufám si říct, že i šatí, přestýlá postele, topí mi, můžu se v ní vykoupat v teplé vodě... Doma určitě utratím víc. A kdybych bydlel v hotelu, ušetřil bych hospitalizací dokonce několik set. A kdybych byl zrovna na dovolené v Karibiku? "Ty! Mařeno!To by bylo žůžo!! To bychom ušetřil denně i tisíce, kdybych dostal infarkt! Co myslíš, holka? Nebo by byla lepší mrtvice...?"
...a kdyby mě srazila tramvaj cestou do autosalonu, kam bych si šel koupit nové auto, ušetřil bych několik stovek tisíc či milionů tím, že bych si nové auto nekoupil ale ležel ve špitále. Sami si doplňte zda jste si šli koupit Škodovku nebo Betleye. Nemocný taky nejezdí metrem, autem, tramvají... Denně projezdím autem víc než stovku. A je spousta dalších věcí, které jsou dražší než stokoruna. No a co? Jak to s tím souvisí? Taková porování nemají žádný smysl.
Argumentace tím, že doma sním víc jen svědčí o síle politického marketingu a základních mezerách v ekonomických znalostech. Nebo o tom, že to je tak mizivá částka, že nad ní stačí mávnout rukou a příliš se nad ní nezamýšlet. Protože...
...stokoruna není poplatek za stravu! Je to normální část příjmu nemocnice. Vedle plateb pojišťoven za provedené úkony. A ze všech příjmů hradí nemocnice své náklady. Mzdy lékařů a personálu, energie, údržbu, úklid, opravy topení-prostě veškerý běžný provoz. A samozřejmě-i léčbu! Prostě jak variabilní tak fixní náklady. Stejně jako praktický lékař z plateb pojišťoven hradí nejen léčbu a svou mzdu-ale taky provoz ordinace, tu a tam nový nábytek. Mýdlo, kterým si umývá ruce... Běžný provoz. Nesrovnávejte stokorunu s cenou jídla, které projíte jen proto, že to je podobná cena. Co když nemocnice vaří za víc než stovku denně? Nebo za méně? Co když budete měsíc v komatu? A máte IV výživu a jste na kapačkách? Stále platíte stovku. Když čekáte na narkózu a musíte být na lačno? Když jste po narkóze a nesmíte jíst. Když vám v nemocnici nechutná a rodina vám donese kastrůlek? Pořád platíte poplatek. Proto je srovnání stokoruny s cenou jídla doma (případně topení, dopravy, elektřiny atd...) naprosto falešné, nesmyslné a nelogické.
Poplatky lékařům? Za ošetření. Za zubaře. Za chřipku. Za celaskon. Za acylpirin.... Ano, jistě! Poplatky za lůžko? ...to je až ta poslední varianta. Teprve až bude existovat spousta ostatních poplatků. A přesto bude naše zdravotnictví skomírat. Pak snad...
