Opozice se obává svržení vlády a jen předstírá...???

Tu a tam si poslechnu rádio. Nebopřečtuzprávy.Nejsem si jist jestli to není hřích. Opozice se prý obává svržení vlády a jen předstírá.

Petr Hartman na Českém rozhlase Plus komentoval hlasování o nedůvěře vládě slovy: "Svržení vlády se opozice bojí..... Opozice si nemůže přát aby byla úspěšná, protože by si moc nepomohla...".

Podobně jsem smutně zíral na úffodník Neffova neviditelného psa: Komedie s nedůvěrou vládě: "Pro nedůvěru vládě budou hlasovat i ti poslanci, kteří by se do parlamentu příště nedostali. Budou hlasovat i ti poslanci, kteří by se do parlamentu příště nedostali..."

Rozumím argumentu, že z pohledu některých lidí opozice nenabídla alternativu. Z pohledu jiných ji nabídla. Možná by při nových volbách opozice ztratila i ty zbytky svých pozic. Hlavně při podpoře Zemana. Budiž. Respektuji, že i novinář má právo na vlastní názor stejně jako na koblihu.

Ale dovolím si několik poznámek:

1. Lezou mi po zádech slimáci, když slyším novináře veřejnoprávního rozhlasu říkat, co si jiní myslí. Když někdo demagogicky vkládá jiným (své?) myšlenky a spekulace. Jsou to vaše představy a vaše domněnky. Nemáte odvahu mluvit za sebe? Místo za jiné? Nevkládejte jim do úst a do myslí něco, co nemusí být pravda.
   Může být, že jsou politici nebetyční lháři. Pak je slušností a profesní ctí novináře načapat je i s hruškami. A přinést nějaký důkaz. Ale tvrdit o někom jiném, že si myslí něco jiného než říká?
   Takové jednání patří ke klasickým demagogockým nástrojům. Vložím někomu do úst tvrzení. A pak jej za to mohu směle a hrdinně rozcupovat... Jaká hrdost!
2. Historie je plná stovek případů, kdy lidé konali, jak považovali za správné. Bez ohledu na to, jak to bylo či nebylo účelné. Jejich činy také často neměly "alternativu". Mnozí za to zaplatili. Penězi, kariérou, svobou. Někteří i životem.  Mnohých takových si nesmírně vážím. A mrzí mne, že jich není víc.
   Myslíte že byli naivní? Směšní? Možná... Pak je mi ale Vás, novináře, líto.

Před pár dny bylo výročí Sedmi statečných, kteří položily život v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.  Dovolím si proto rozloučit se citátem:  

„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne. Ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“