Milá Věci Veřejná,

omlouvám se, že Ti píši teď, když máš zrovna jiné starosti. Ale nedalo mi to, abych Ti v těchto Tvých těžkých hodinách nepodal pomocnou ruku.

Chtěl bych Ti totiž pomoci splnit Tvůj slib. Slib tak velký, že jsem se jej skoro polekal. Mluvím o tvém slibu vrátit poslanecké náhrady do toho okénka, kde se vydávají. Ano, sám jsem se divil, že jsi jej pronesla. Ta Tvá slova tak velká, že jen těžko prošla ústy Tvého Radka Johna. Říkal jsem si: "..jsi ještě mladá, nezkušená v politickém světě. Tví politici jsou plni entusiasmu a romantické naivity. ..".  Ba dokonce se mi to zdálo zpočátku trochu populistiké. Ale což. Budiž! Proč ne.

Rozvažoval jsme a nakonec i zajásal. Ne proto, že bych Ti ty peníze tvých poslanců záviděl. Že bych si myslel že si je nezasloužíš. To ani ne. To mi bylo vcelku lhostejné.

Líbilo se mi, že to byl slib, který je snadno vykonatelný a snadno kontrolovatelný. Rozuměj-politická strana může slíbit cokoli. Ale realita pak stejně závisí na hlasování. Na rozvrstvení sil. Na dohodách, kompromisech a jednáních. Může se stát, že strana, kterou volím protože si přeji, aby prosadila některé kroky, je pak neprosadí. Někdy třeba nechce. Ale naivně věřím, že mnohdy prostě nemůže. Nemá dostatečnou podporu. Jak spoluhráčů tak protihráčů. Sliby politických stran se těžce plní. Netěší mne to. Ale rozumím tomu. Zajásal jsem proto, když se našla ústa, která slíbila něco, co nesouvisí s vůli ostatních stran. Něco, co se nemusí odhlasovávat, v čem se nemusí dosáhnout kompromisu. Něco, co je snadno vykonatelné. A snadno kontrolovatelné! I když jinak je praktický dopad tohoto slibu pramalý a zanedbatelný. I přesto má v sobě velkou myšlenku. Dává špetku naděje, že jej, milá Věci veřejná, splníš. Je pro mne jakýmsi zosobněným symbolem důvěryhodnosti Tvé a Tvých politiků. A možná i politiků vůbec.

Vím, že jsi prošla těžkým obdobím. To okénko, kde se náhrady vracejí Ti někdo schoval. Nebo dokonce nevyrobil. Či snad i ukradl! Nedivil bych se tomu. Mě již také nechtějí dávat výplatu u okénka. Jen mi dají jakýsi papírek a pak ji někam pošlou. Netušil jsem, že takto smutně dopadneš i Ty. Že tvé sliby zhatí jedno jediné chybějící okénko. Vlastně přesněji-žádné okénko. Ano-to nešťastné chybějící okénko, kam bys jinak vrátila ty nešťastné cestovní náhrady. A teď nemůžeš.

A proto Ti, milá Věci Veřejná, nyní píši. Chtěl jsem ti poradit. Kdyby náhodou některý z Tvých politiků měl ty nešťastné peníze na bankovním účtu, mohl by je snad zkusit poslat na konto úřadu vlády.  A nemusel by čekat než se ti podaří to okénko na Úřadu vlády vybourat, sehnat všechna povolení památkářů, magistrátních úředníků, vybrat toho správného bouratele a posadit za okno tu správnou paní.

Bankovní spojení: ČNB, pobočka 701, Na Příkopě 28, 110 03, Praha 1. Číslo účtu: 4320001/0710.

V úctě

 Tvůj Horace