Být či nebýt......Charlie

Přiznám se, že prvotní důvod tohoto příspěvku je zajímavá debata kněze Tomáše Halíka přerůstají v téměř filozofický spor s  šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym na DVTV.  

Oba diskutující pány považuji za osoby moudré. A jejich názory jsou zajímavé a jistě hodné pozornosti. 

Podstata jejich diskuze je velice prostá. Podle Tomáše Halíka jsou karikatury redakce Charlie Hebdo nevkusné, vulgární a cynické. A nejsou  zrovna typickým symbolem západní civilizace. Nejsou ani nositelem hodnot civilizované demokracie. Natož snad morální hodnotou či nositelem hrdinství hodných oslav. Takovým symbolům se Tomáš Halík brání.

Argumenty Erika Taberiho jsou postaveny na svobodě slova. A tuto svobodu není možné omezovat jen proto, že ji já sám, či nějaká komise, považuje za nevkusnou či cynickou. Nelze jí proto cenzurova. Podobné komentáře se objevily i v dalších médiích a z úst řady redaktorů. Tolik stručné shrnutí...

Musím říci, že s názorem Tomáše Halíka silně souzním. Ale chápu i argumenty hájící svobodu slova karikaturistů redakce Charlie Hebdo. Také s nimi souhlasím. Přesto jim nerozumím. Možná vás to překvapí.  Ty argumenty jsou pravdivé.  Ale jsou použité v nesmyslné souvislosti.

Nikdo totiž Charlie Hebdo nezakazuje jejich karikatury. Nikdo nevolá po cenzuře. Po omezení svobody slova. Koneckonců ani Halík ani Taberi nejsou zákonodárci.  Nikdo svobodu slovo nijak neomezuje. Naopak.

K demokratické společnosti a svobodě slova patří také svobodná  kritika. Stejně jako platí svoboda karikaturisty platí svoboda i pro jejich kritiky. A pokud si někdo udělá byznys jen z cynismu a vulgarity, není v tom pražádné hrdinství. Jen hloupost a primitivismus. Obrázky ať už Mohameda  či panenky Mariem rodící vepříky, je spíše ubohý byznys postavený na snaze někoho vytočit, rozlobit, naštvat, ponížit a zesměšnit. Není to nic hrdinského ani hodného oslav.

Zákon mi dává  spousty svobod. Mohu sedět v přeplněné tramvaji před stojící babičkou.  A žádný soud mne za to neodsoudí. Nemusím zdravit ostatní. Dokonce jim místo pozdravu mohu sprostě nadávat. Mohu ve společnosti ostatních popotahovat, krkat či (s prominutím) prdět. Mohu vtipkovat na téma koncentračních táborů a holokaustu. Mohu se třeba na pohřbu zlomyslně posmívat pozůstalým. Vrcholem cynismu, tak typickým právě pro Charlie Hebdo, by byla karikatura zesměšňující pohřeb jejich kolegů. Přesně to je totiž to, co dělají. A na čem vydělávají. Existuje tisíce podobných projevů cynismu, které jsou v mezích svobody i v mezích zákona.  Ale nevím proč je oslavovat. Nemám tu potřebu. Nevidím v tom žádné hrdinství. Naopak. Není to v mých očích naplnění svobody. Natož projev  západní civilizované společnosti. Jen to je poněkud hloupá známka mého špatného vkusu, primitivismu, nevychovanosti nebo hlouposti.

A nedělám si iluze , že za vší tou špínou, házenou redakcí na všechny strany, bez rozdílu víry či pohlaví, není žádná myšlenka či názor. Nýbrž jen a jen touha po vyšším nákladu, prodeji a zisku.

Nikdo nevolá po zákazu takových projevů zákonem. Stačí když se k nim vyjádří společnost. Jednotlivci. A odsoudí je svým vlastním názorem jako vulgární, nemorální, cynické, nevhodné, neslušné či  zbytečné.

Nebo si myslíte, že mladík sedící v přeplněné  tramvaji pod stojící babičkou nezaslouží pozornost a odsuzující komentář spolucestujících? Tedy přesně to co udělal  (nejen) Tomáš Halík...

P.S.: V tomto příspěvku je irelevantní čin islámských teroristů. O jejich vině není žádného sporu. To, že se z několika islámských fanatiků stanou teroristé, nedělá z cyniků automaticky hrdiny. Ani skutečnost, že je terorista lumpem, nedává nikomu právo omezovat svobodu slova kritiků časopisu. I když si jej někteří zvolili jako svůj symbol.