Bědy hlídacího psa demokracie

Vy co máte čtvernohého miláčka určitě víte, kolik práce jej dá něco odnaučit. Tu vám složí k nohám chcíplou myš. A nadšeně u toho vrtí. Tam se zase vyválí v něčem, co stydno pojmenovat...

Spodní foto: generál Josef Mašín, 1896-1942

Podobné znaky tu a tam vidím i u našich psů největších-hlídačů demokracie. Nezištně  dbají o naše dobro a naši informovanost. Z vlastního přesvědčení , odměněni pouze láskou svých bližních a pocitem pravdy, mi den co den otloukají o hlavu tu kapitána, tu zase Concordii (zezadu, zepředu, zevnitř, ta  ženská na můstku byla blonďatá, už tu mám i spojitost s ponorkou Kursk a brzy se dozvíme souvislost s vyhynutím dinosaurů). Zaskočeni úmrtím politika, kterému tisíce lidí vzdávají čest  neví co psát a tak stále dokola ožvýkavájí tutéž klobásu. Jako poctivý bezdomovec v nádražním bufetu. Vystřídají se na ní postupně zuby všech redaktorů.

A když se zdá, že z klobásy  zůstala jen vycucaná  slupka, opět se objeví další hladový dojížděč s novou informací. Dozvíme se tak do kolika uren se vešel popel. Případně se dočteme v analýze socioložky proč ho vlastně lidi neměli rádi a proč po něm vlastně nechtějí nic pojmenovat. Nakonec je tak opět vše v pořádku a bílé je opět natřeno načerno.

Nejde dávno o informace ani o zpravodajství. Jde o sledovanost. Jde o to jak vyvolat vášeň, rozpory, hádky.  O zájem publika. Už dávno se nejedná o hlídacího psa . Jde o nevychované psisko, které v chumlu domácích mazlíčků vyvolá rvačku, za kterou by se nemusela ani smečka aljašským malamutů stydět.

Zvýšení sledovanosti lze opřít správným nastavením objektivity a vyváženosti názorů.  Dle J.P. Sartra poskytnutím 5 minut jak Hitlerovi tak Židům...

 Prvý svět, ten reálný : tisíce lidí vzdávající hold na smutečním pochodu. Opustili teplo domova a zcela soukromě, sami o své vůli, dokonce bez masáže médií. Šli a vyjádřili své pocity. Vystáli si frontu v deštivém marastu aby se poklonili. Nikdo je k tomu nenutil, nelákal ani slevu nenabízel. Šli sami kvůli sobě.

Přemýšlím o tom druhém světě. O tom virtuálním, novinářském, který mě obklopuje stále více. Léta se dočítám  o "pravdoláskařích" vždy s mírně pejorativním úsměškem. Nikdo je nemá rád, všichni je víceméně odsuzují... Který z těch světů je opravdový? Neuteklo mi něco? Kde se vzali ti lidé, co zaplnili ulice?

 Je pryč doba, kdy novinář psal o pošťákovi, který pokousal psa. Protože to bylo zajímové a neobvyklé.  Dnes si situaci předem připraví. Přivede vlastního psa. A pošťáka sám patřičně rozdráždí... Politická situace v Rumunsku je příliš složité téma. Tak co kdybychom vyšťourali nějaké jednodušší? Něco rozporuplného ? Zeptáme se třeba pana Mašína na jeho názor na J.Palacha. To vyvolá určitě bouři v diskuzích. A třeba o tom nějaký trouba dokonce napíše tento blog...

 V duchu si srovnávám kolik prostoru dostali v médiích bratři Mašínové a kolik generál Josef Mašín, jejich otec.  Kolik lidí zná husarské kousky skupiny Tři králové- Mašín , Balabán a Morávek? Lokomotivy vyhozené do vzduchu výbušnou briketou. Výtisky odbojového časopisu pravidelně přišpendlené na nástěnce pražského gestapa. Atentát na ministerstvo letectví a policejní ředitelství přímo v srdci Německa. Cigareta připálená v baru osobně od šéfa gestapáckých vyšetřovatelů. A posměšný dopis, kterým pak informovali jeho nadřízeného. Atentát na H. Himmlera. V převleku a s falešnými dokumenty ujeli s náklaďákem plným zbraní, které jim Němci sami dobrovolně naložili. Malíček uříznutý šplháním po drátu hromosvodu na útěku před gestapem. Prostřílení se z mnohonásobn přesily gestapáků. Nepředstavitelná odvaha. A nakonec: královská odměna všem. V podobě nelidské smrti... Koho to zajímá, jistě si dokáže vygooglit :  http://www.masinovi.ic.cz/pages/tri-kralove/josef-masin.htm nebo http://atllanka.net/index.php?text=255-kdo-byli-tri-kralove a mnohé další.

Nechci spekulovat o tom, zdali mohli být Tři králové užitečnější, kdyby odešli do zahraničí a připojili se k osvobozujícím armádám. Ani nehodlám srovnávat činnost otce a jeho synů. Osobně mám však pocit, že to, co po Třech králích zůstalo, je mnohem cennější...

Rád bych proto poděkoval redakci idnes za to, že si spletla fotografii Josefa Mašína-syna a uveřejnila fotku jeho otce, generála Josefa Mašína. Tímto způsobem, byť jen dočasně, poskytla vyvážené a objektivní informace, kterými  připomněla tohoto hrdinu...