Co si vybavíte, když se někdo zmíní o Avii? Hasičské auta sborů dobrovolných hasičů? Namodralý oblak z výfuku při startování za studena? Otřepaný vtip, že Avie jsou vždy první v koloně? Nebo něco jiného?
Nevím kolik z vás by si Avii spojilo s expedičním vozidlem ideálním na cesty po světě. Asi málokdo, ani já si s tím nebyl moc jistý před naší první velkou cestou. Ale utekly skoro čtyři roky a my s naší Avií - Amálkou, jak jsme ji pojmenovali - pořád vyrážíme na výpravy a zatím toho nemáme dost. A já doufám, že Amálka toho taky ještě nemá plné písty.
Možná si řeknete, trabanty, škodovky stovky, stodvacítky, favority, žigulíky, jawy, kdo ví co ještě a teď Avie. To už je skoro jako epidemie, vzít nějaký starý šrot, který by se spíše vyjímal na špalcích ve stodole a vyjet s ním do světa. Ona ale spousta těchto výprav měla úplně stejné začátky - banda lidí, co chce cestovat, ale nemá moc peněz. Tak sebere staré auto za pár šupů a vyrazí. Dá se říct, že my jsme na tom byli podobně, i když určité rozdíly by se našly.
Předně jsme o něco větší banda, než obvykle cestuje v jednom autě, pokud vyloučíme autobus. Naše Avie dokáže pojmout devět lidí a právě devítičlenná je vždycky naše posádka. Navíc na jednotlivých výpravách se lidi obměňovali, zůstával vždy jen Honza, majitel Amálky, hlavní řidič, technický náčelník a já jako, jak to napsat, asi náčelník přes organizaci, sekretářka a HR manager v jednom. Doteď se na výpravách vystřídalo celkem 29 cestovatelů - aviatiků. A dalších devět na výpravu nadcházející.
Výhodou je, že provozní náklady na výpravu dělíme číslem devět, cesta tak vychází docela levně a díky tomu s námi jezdí i studenti. Pravda, máme to tam o něco těsnější, lidi se musí mít trochu rádi. Dalo by se to nazvat malým sociálním experimentem, zavřete devět lidí do jednoho auta a hurá na měsíc či dva na cesty. Ale pořád to je určitě pohodlnější, než cestovat třeba těmi starými osobáčky.
Dalším rozdílem jsou i cíle našich výprav, nejedná se pouze o trhání kilometrů do nějaké země. „Hurá, Ulaanbaatar!“ Odškrtnuto a zpátky, to není náš styl. Rádi chodíme do hor, objevujeme přírodu, ale i lidi, kulturu. Zároveň jsme nadšenci do outdoorových sportů, takže třeba do Mongolska jsme s sebou táhli dva nafukovací čluny na splavování divokých řek, v Maroku jsme zase na skialpových lyžích sjížděli zasněžené svahy Atlasu, „lezeme“ na vysoké kopce jednotlivých zemí nebo prostě zabalíme bágl a jdeme na několikadenní trek. To je další výhoda Avie, můžeme si dovolit vzít takové vybavení, které bychom nechtěli pořád tahat na zádech.
Tolik k prvnímu krátkému představení našeho cestování Aviou. Za ty čtyři roky jsme už projeli 28 zemí Evropou, Asií i Afrikou. A na rok 2017 chceme s Amálkou za velkou louži do Jižní Ameriky. Tak jestli vás to zaujalo a zajímá vás, jaké to je, cestovat AVIOU (zapřisáhlí češtináři prominou, ale zkuste zrýmovat Avii a Ameriku), sledujte nás. Postupně budeme přidávat články o Avii, našich minulých cestách i o plánování té budoucí.
Vojta Wertich
PS: A na nakonec krátký sestřih africké výpravy.
