Z Anglie do Ameriky anebo člověk míní, život mění

Naši rodinu čeká velká změna. Ne, ne další dítě, jak každý reaguje na moje emaily či novinky na skype, ale stěhování. Jak se říká, raději vyhořet než se stěhovat a nás opravdu stěhování čeká. Za oceán. A ne, tohle nepíšu, protože se chci vytahovat, ale jenom se podělit o zvláštní novinky. Již v minulosti měl můj muž pracovní nabídky z USA, ale nikdy nebyly tak zajímavé, aby o nich vážně uvažoval. Nedávno dostal nabídku, která zněla velmi, velmi lákavě. Udělali jsme rodinnou válečnou poradu a odsouhlasili, že tentokrát bude Ano Americe.

Část mne se těší, část mne se děsí. Nikdy jsem vlastně v USA nebyla. Manžel tam létá pracovně pořád, plánovali jsme občas letět spolu, ale pak přišlo další dítě, naše hnědooká šibalka, a s dvěma dětmi už se cestuje hůř než s jedním. A tak jsme to odložili, s tím, že až děti budou větší.
Vím, že je to jiná kultura a mentalita. Manžel sám si občas utahuje z amerických kolegů, ale nic ve zlém. A tak nás čeká přesun za velkou louži. A jak říkám, člověk míní, život mění. Koupili jsme dům, který jsme chtěli, ve velmi dobré oblasti škol a příjemného sousedství. Dům, ve kterém jsem chtěli zestárnout. Nedaleko manželových rodičů, nedaleko přátel, nedako všeho.

Probrali jsme výhody a nevýhody. Nakonec výhody převážili nevýhody. Rodiče nás můžou často navštěvovat, už nepracují, a tak mohou trávit dlouhé dovolené s námi.

A tak nás čeká balení a prodej domu, přesun všeho, teda témeř všeho, spotřebiče s sebou brát nebudeme, nefungovaly by...

Také se postupně víc soustředím na balení a přípravy a také omezím svoje psaní, jistě k velké radost některých kejhálků....

Postupně vás tedy budu informovat, jak to tam vypadá, jaké budou první dojmy, a jak budu vnímat rozdíly mezi životem v Anglii a v Americe. Prozatím si zopakuji pár rozdílných slovíček.