Naši rodinu čeká velká změna. Ne, ne další dítě, jak každý reaguje na moje emaily či novinky na skype, ale stěhování. Jak se říká, raději vyhořet než se stěhovat a nás opravdu stěhování čeká. Za oceán. A ne, tohle nepíšu, protože se chci vytahovat, ale jenom se podělit o zvláštní novinky. Již v minulosti měl můj muž pracovní nabídky z USA, ale nikdy nebyly tak zajímavé, aby o nich vážně uvažoval. Nedávno dostal nabídku, která zněla velmi, velmi lákavě. Udělali jsme rodinnou válečnou poradu a odsouhlasili, že tentokrát bude Ano Americe.
Část mne se těší, část mne se děsí. Nikdy jsem vlastně v USA nebyla. Manžel tam létá pracovně pořád, plánovali jsme občas letět spolu, ale pak přišlo další dítě, naše hnědooká šibalka, a s dvěma dětmi už se cestuje hůř než s jedním. A tak jsme to odložili, s tím, že až děti budou větší.
Vím, že je to jiná kultura a mentalita. Manžel sám si občas utahuje z amerických kolegů, ale nic ve zlém. A tak nás čeká přesun za velkou louži. A jak říkám, člověk míní, život mění. Koupili jsme dům, který jsme chtěli, ve velmi dobré oblasti škol a příjemného sousedství. Dům, ve kterém jsem chtěli zestárnout. Nedaleko manželových rodičů, nedaleko přátel, nedako všeho.
Probrali jsme výhody a nevýhody. Nakonec výhody převážili nevýhody. Rodiče nás můžou často navštěvovat, už nepracují, a tak mohou trávit dlouhé dovolené s námi.
A tak nás čeká balení a prodej domu, přesun všeho, teda témeř všeho, spotřebiče s sebou brát nebudeme, nefungovaly by...
Také se postupně víc soustředím na balení a přípravy a také omezím svoje psaní, jistě k velké radost některých kejhálků....
Postupně vás tedy budu informovat, jak to tam vypadá, jaké budou první dojmy, a jak budu vnímat rozdíly mezi životem v Anglii a v Americe. Prozatím si zopakuji pár rozdílných slovíček.
