Jiří Kejval, předseda ČOV je dalším z řady českých mužů, který počká, až se bouře uklidní a ve své funkci bude působit nadále a přitom veký díl odpovědnosti z něj nikdo nesejme.
Ať si říká každý, kdo chce, co chce, za problémy každého spolku, strany, či hnutí je odpovědný jeho předseda. Jiří Kejval může stokrát říkat, že Mezinárodní olympijský výbor vysloveně nenařídil, že všichni členové doprovodu sportovců do Tokia nemusí být očkováni, ale on měl hlavní odpovědnost za českou výpravu. No a všichni členové této naší výpravy, ať už funkcionáři, trenéři, nebo lékařský tým musí být očkováni. Tady měl předseda našeho ČOV vydat jednoznačné interní nařízení pro celou naši výpravu a vůbec o tom neměl s nikým diskutovat.
Samozřejmě, někdo z těchto účastníků mohl protestovat, že se očkovat nenechá, protože tuto potřebu necítí. V tomto případě ale měl tento jedinec, nebo jedinci vyřazeni z této nominace a nahrazeni jinými, kteří by byli naočkováni, nebo by se naočkovat nechali. Toto mělo být určitě zajištěno na 100 procent a mělo to být důsledně kontrolováno.
Ironií osudu zůstává, že z toho nešťastného charterového letu se nakazil jako první lékař tenisového týmu Vlastimil Voráček, který očkován nebyl. To znamená, že by neměl na palubě toho letadla co dělat, ovšem kdyby bylo vydáno právě to interní nařízení. Jaké bylo chování jednotlivých pasažérů na palubě tohoto letu to je další otázka. Každopádně jedna zlatá medaile byla udělena ještě před samým začátkem olympiády pro Českou republiku, ale rozhodně to byla medaile nelichotivá, protože jsme měly nejvíce nakažených sportovců.
Tím pádem účast některých našich olympioniků skončila těsně předtím, než samotná olympiáda začala. Jejich některé osudy jsou zvlášť pohnuté a možný k jejich neučasti přispěl i svou měrou ČOV. Možná také ne, ale pokud by bylo vydáno právě to interní nařízení, tak by ČOV měl určitě čisté svědomí.
Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy. V tomto případě se měl Jiří Kejval zachovat jako chlap a odstoupit z čela ČOV. Jistě účast některých našich olympioniků v Tokiu je nenávratně ztracena, ale kdyby tento náš předseda přijal svůj největší díl zodpovědnosti, tak by jistě neztratil kredit u velké části české veřejnosti. Ať už budou jeho čina skutky v budoucnosti jakékoliv, tak svůj díl odpovědnosti za tuto naši olympijskou blamáž v Tokiu ze sebe nikdy nesejme. Tento muž, jak to tak vypadá, se zařadí k dalším mužům v České republice, kteří počkají, až se o tomto problému přestane mluvit, zůstane ve své funkci dál, jako by se nic nestalo. To je velká škoda pro celou Českou republiku, ale samozřejmě i pro ČOV. Není to prostě žádný Mirek Dušín, ale jeho reputace byla i tak stejně velmi těžce narušena a Ti sportovci, kterým se zbortily jejich sny, se budou v duchu ptát, jestli to nešlo přece jen zařídit organizačně jinak, aby na té olympiádě přece jen mohli startovat.
