Quo vadis, fotbalové Slovácko?

Po včerejším, tragickém domácím vystoupení proti pražským Bohemians si kladou fanoušci a hlavně vedení tohoto klubu otázku, na kterou není jednoduchá odpověď.

Už dopředu se vědělo, že tento klub bude mít nabitou podzimní sezónu, zkrácenou navíc kvůli nezvyklému termínu mistrovství světa. Postup přes švédský AIK Stockholm, který znamenal postup do skupinové fáze Konferenční ligy, je největším úspěchem tohoto mužstva v jeho historii.

Okamžitě byl zapomenuta neúspěšná snaha přejít přes turecké Fenerbahce do Evropské ligy, a klub se navíc dostal do atraktivní skupiny, takže se jeho fanoušci těšili či ještě těší na domácí zápasy s velmi kvalitními soupeři, kteří na stadiónu v Uherském Hradišti ještě nehráli. Všechno vypadalo jako krásná pohádka, ale ta rychle skončila. Nyní přichází na řadu tvrdá realita.

Když spočítáme, že tým z Uherského Hradiště tento podzim sehraje o 10 utkání navíc oproti celkům, které nehrají evropské poháry, nemá svoji cestu podzimní částí sezóny lehkou. No a tady přichází „kámen úrazu“. Jak to udělat, aby se dalo takové množství zápasů zvládnout?

Tým musí mít co nejvíce hráčů. Martin Svědík tak musí do hry nasadit hráče z lavičky. Jinak ty ostatní unaví a každým zápasem se jejich únava bude stupňovat. Už domácí zápas s Jabloncem, ale hlavně nedělní zápas s Bohemians (i když v tom zápase přišlo vyloučení brankáře Borka) ukázal, že je potřeba rotovat více hráčů.

Když se zastavíme u tohoto vyloučení, po kterém vstřelili hosté první gól, tak to v žádném případě nebyla chyba brankáře, ale obránců, kteří nezachytili brejk soupeře. Byli prostě pomalejší než soupeřův útočník. Přitom je o mužstvu klokanů známo, že během fotbalového podzimu jsou mnohem lepší na venkovních, než na domácím stadiónu.

Slovácko nejenom v tomto domácím utkání chyběla jiskra, nasazení a bojovnost. Patrně kvůli tomu, že nemá čas na trénink a pořád hraje zápasy. Posila Tomáš Břečka přitom hraje za B tým, protože nemá natrénováno. Michal Kohút dle trenéra nemá formu, dále jsou k dispozici Patrik Brandner, Vladislav Levin, Vasij Syniavskiy a mladík Pavel Juroška. Tito všichni, pokud jsou zdraví, musí hrát.

Řeči o tom, že se někdo musí rozehrát, nebo nemá formu, můžou být pravdivé, ale pokud trenér Slovácka nechce unavit své klíčové hráče, musí obměňovat sestavu a všichni tyto hráči musí dostat šanci. Ne v průběhu utkání, ale v základní sestavě. Třeba ho někdo z nich mile překvapí, ale pokud jej kouč k zápasu nenominuje, na lavičce náhradníků bude těžko ten či onen hráč dokazovat svoji herní kvalitu.

Jinak se klidně může stát, že Slovácko dopadne, jako před lety fotbalový Zlín. V Evropské lize ve skupině nevyhrál ani jeden zápas a horko těžko se v domácí soutěži zachraňoval. Pokud Martin Svědík nezariskuje a nebude do základní sestavy nasazovat více hráčů, tak Slovácko dopadne úplně stejně. Prostě je potřeba změnit strategii, i když je to trenérovi proti srsti. Jistě risk nebývá někdy zisk, ale v situaci týmu z Uherského Hradiště je potřeba zkusit vše. Dřív, než bude pozdě.