Blíží se doba, kdy nejvyšší státní zástupce Zeman chce veřejnosti sdělit své zásadní stanovisko. Proč by neměl podléhat mediálnímu, politickému tlaku a rušit zastavení trestního stíhání proti premiérovi?
Obžalobu k soudu podává dozorující státní zástupce, takže nese odpovědnost za obžalobu, jaká k němu doputuje a čím se bude soudce zabývat. Nese odpovědnost i za komplikace s tím spojené, co se obžalované, resp. před podáním obžaloby obviněné, osoby týče. Tedy jaký zásah bude mít soud na jeho život. Proto má být státní zástupce ze zákona nestranný, totiž nemá se apriori stavět proti podezřelému, později obviněnému.
Praxe žel Bohu bývá opačná. Státní zástupce se povětšinou staví do role protistrany obviněného a nepřihlíží tak k okolnostem a důkazům, které hovoří ve prospěch obviněného. Jde o pozůstatek z dob minulých, předlistopadových, kdy režim automaticky počítal s tím, že pokud se již někdo dostane ke kriminalistům a začnou s ním být prováděny trestně-právní úkony, je vlastně už napůl vinný. Protože efektivitu celého trestně-právního procesu je nutné zlepšovat, výsledky prokazovat a svoboda jednotlivce musí tak trochu být obětována pro "blaho" efektivní společnosti.
Podobně tomu tak je i dnes. Tento kříž si česká justice nese stále s sebou a není divu; mnohé zákony a procesní právo jsou přebrané z minulého režimu. Vyhovuje to exekutorům, státu, ostříleným podnikatelům a vlivným advokátům s konexemi. Obyčejný advokát a člověk, který se před kafkovským procesem ocitne, je tak spíše figurkou v absurdní hře státního divadla.
Státní zástupce Šaroch se ale zachoval podle smyslu zákona, podle kterého není možné osobu, která se nemohla dopustit trestného jednání, neboť se žádný trestný čin nestal, hnát před soud. Tedy vést s ním politický proces. A tomu je třeba aplaudovat. Ano, je to v našem právním světě neobvyké a bohužel i platí kritika znalých, že kdyby nešlo o premiéra a vlivného podnikatele ale o bezdomovce, taková spravedlnost by mu nebyla poskytnuta a byl by takový odsouzen klidně i bez důkazů či dokonce proti zákonu, jak u nás bývá bohužel také obvyklé.
Proto ale není možné chtít po naší justici, aby se chovala nespravedlivě k premiérovi země. To je důvod jen a pouze k tomu, aby se justice takto spravedlivě chovala ke všem, bez ohledu na jejich sociální vazby. Jen tak je totiž možné vytvořit skutečně bytelný a věrohodný právní systém, prostřednictvím kterého občané důvěřují svému státu a mohou na něj být i patřičně hrdí.
Proč to píšu? Právě pro to, abychom si probrali, co by zásah nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana do "živého", byť zastaveného, trestního řízení znamenal.
Zrušení zastavení trestního stíhání by totiž znamenalo, že dozorující státní zástupce není nezávislý, ale naopak je přímo závislý na moci a politice nejvyššího státního zastupitelství. To ze státního zastupitelství dělá politickou instituci, nikoliv instituci úřední, jak hovoří české zákony. Šlo by tedy o přímé pošlapání základního principu právního státu; do nestrannosti dozorujícího státního zástupce, který obviněného nemá tahat po soudech a zneužívat proti němu tak obrovské a drastické moci, aniž by se stal trestný čin, protože apriori má být nestranný i k obviněnému. Není zde pro politickou či úřední likvidaci jednotlivce; tak zákon nehovoří.
Pokud ale nastalo tak velké pochybení v případě dozorujícího státního zástupce Jaroslava Šarocha a dohlížejícího státního zástupce Martina Erazíma, nadřízeného Šarocha, že trestní stíhání zastavili přesto, že se trestný čin stal, musí být nejvyšším státním zástupcem personálně potrestáni. Není totiž možné, aby justice měla tak obrovské stíny pochybností a bez vlastní korekce takto pokračovala dál i vzhledem k důvěře společnosti v právní stát a jeho instituce.
A to je další problém. Po takovém zásahu by si totiž žádný státní zástupce v mediálně známých kauzách nemohl být jistý svou nezávislostí a nemohl by naplňovat zákon; tedy být nestranný k obviněnému, neboť by se potvrdila premisa, že je lepší věc poslat před soud i když se trestný čin nestal. Bez ohledu na život a práva obviněného.
Jenže to je právě kámen úrazu marasmu našeho justičního systému. Je to důvod, proč je trestní řízení v naší zemi zneužíváno v epochální míře k politickému a jinému mocenskému boji, k ekonomickému, byznysovému boji, k personálnímu boji mezi zaměstnanci korporací na vysokých pozicích, ale dokonce i v sousedských sporech nebo při rozvodovém řízení manželů, kteří se přestali mít rádi.
Šlo by tak o návrat k totalitní, zcela závislé, justici, před kterou si nemůže být nikdo jistý. Justici, která nesoudí podle zákona, nevede zákonné procesy a nejde jí o spravedlnost, ale výsledky jejího rozhodnutí lze považovat jen za výsledek politických procesů. A znovu; bez ohledu na to, zda-li je odsouzeným premiér země, nebo mrznoucí bezdomovec s fleky od krabicového vína.
Proto požadujme od naší justice, ať se takto spravedlivě chová i v budoucnu a ke všem českým občanům, protože na to mají z Listiny, tedy nejvyššího právního dokumentu naší země, základní lidské právo.
