Rozloučení

Díky vašim hezkým reakcím, čtenosti a podpoře mne začalo bavit tady psát články, dlouho to ale bohužel nevydrželo a jak se říká: v nejlepším se má přestat. 

Psal jsem tady rád, zalíbil se mi administrační systém pro blogery a díky vaší podpoře jsem začal psát jeden článek za druhým. Avšak bohužel, některým lidem tady se to nelíbilo a tak začali dělat dusno. A to takové, že jsem musel mazat a mazat komentáře. Aby toho nebylo málo, velmi brzy se ukázalo, že na straně těchto agresorů jsou zdejší administrátoři, především pan Banga, kterému se zřejmě nelíbí mé politické ukotvení, které se nalézá na levém středu.
Nakonec jsem byl zablokován, když jsem se agresorům bránil a nastavil jim zrcadlo stejným metrem, jakým oni útočili na mě. Pan Banga mou likvidaci vysvětlil tím, že mi smazal deset příspěvků, což je zákaz na půl roku odpovídat na reakce k mým článkům. 
Dejte si na tyto šikanující provokatéry pozor. Oni vám každý napíší pár nenávistných příspěvků, tapetují, píší opakovaně a někdy i paralelně do několika vláken a k několika článkům. A protože jich je tolik, brzy vás vyvracení jejich nesmyslů a reakce na jejich arogantní, agresivní příspěvky, vyčerpá. Jenže administrátor potrestá právě vás, protože jste jen jeden člověk, který čelí kyberšikaně. A tak mezi těmi všemi příspěvky se jich tak objeví několik, za které už vás v součtu může zlikvidovat. Notabene, když svým agresorům nastavujete zrcadlo, aby se chytili za nos a přestali se chovat takto neurvale, jako nevyzrálé osobnosti. 
Čekal jsem, že se administrátorům po pár dnech, až budou v klidu, rozjasní. Že pochopí absurditu svého jednání. To se ale bohužel nestalo a agresoři, kteří kupř. napadali i mé rodiče (kupř pan Miloš F. Pechar), si píší pod mými články dál, jako by se nechumelilo. Já ale na ně reagovat nemůžu. Resp. můžu jen mazáním a věřte, že některá jména, která jsem pod svými články viděl, jsem mazal už rovnou, než se rozepsali, protože nejsem dezorientovaný a přesně vím o čem by zase psali, jak by mě a mé blízké zase uráželi, jak by agresivně napadali a uráželi mé čtenáře, kteří pak nemají chuť do takové diskuze napsat nic hodnotného. 
Na skládku také nejdete věšet čisté prádlo. Podle pana Bangy je to prý normální; podle mě tedy ne. A to jsem, myslím, vyrostl v hodně drsném prostředí. 
Čekal jsem rovněž, že časem slehne ta pachuť i mně, napíšu zase nějaký další článek a hodím to celé za hlavu, jenže to nejde.
Jakmile jenom pomyslím na blogy iDnes, upřímně se cítím zhnusen. Dnes je mi už jasné, že do takového prostředí, kde si administrátoři evidentně neváží mých článků a mého věnovaného času, mé slušnosti a mého přísupu nulové toleranci ke kyberšikaně, ale naopak se aktivně proti mě zapojují, aby podpořili tyto útočníky, své kamarády, žádný článek nenapíši.
Je to prostě jako házet perly - vy víte komu. A ti co to nevědí, tak to jsou pravděpodobně ti šikanátoři, kteří se projevili jako opravdu neinformovaní lidé bez přehledu a normálního, zdravého vývoje osobnosti. 
Takže si tady už pište co chcete, i pod tímto mým - zde posledním - článkem. Pokud někdy, po takovém znechucení, co jsem zde zažil, zase začnu psát články, pak jistě v jiném systému, kde budou jiní administrátoři, kteří budou mít alespoň trochu nějaký lidský přístup k člověku, jak je to běžné v normální společnosti.
Závěrem chci poděkovat všem, kteří mě podpořili a přesvědčovali, abych v psaní článků pokračoval. Kdyby to bylo možné, tak bych tak učinil a radost bych těmto agresorům svým odchodem neudělal. Ale po přístupu administrátorů je to fakt plýtvání životní energií - v životě, který je tak, mimo tyto struktury - cenný.
Zkrátka je lepší ten čas věnovat třeba někomu, kdo mě má rád, nebo si něco hezkého přečíst, poslechnout si hezkou hudbu, projet se na kole, nebo cokoliv jiného, než plýtvat energií na lidi, které neznám, znát je nechci a jsou hluboce pod mou úrovní. V reálu bych jim také nevěnoval více než minutu svého života...

Vy slušní a dobří blogeři, kteří jste tady ale bohužel v útlaku, vám přeji hodně štěstí a hlavně: aby se jednou situace tady změnila. 
Mějte se hezky a za všechno díky! 
Bývalý blogger iDnesu, Tonda
AKTUALIZACE (16. 12. 2019):
Nechtěl jsem sem už nic psát, protože vše podstatné už bylo napsáno. Vzhledem k tolika příspěvkům pana Kroupy v diskuzi jsem se ale rozhodl být velkorysý, že to pro něj udělám, když jsou ty vánoce...
Pane Kroupo. Vidím, že tady ten Blog pro Vás asi opravdu hodně znamená, což je na Vaší urputnosti kupř. v komentářích zde, vidět. Ale nejen. I na svém profilu máte odkaz na Váš blog a píšete, že je celým Vaším životem. Dále píšete že chodíte na psychiatrii, neboť máte problémy s depresemi ap. 
Osobně si myslím, že za Vaše problémy může toto prostředí a Vaše závislost na něm, na tomto virtuálním světě. Notabene poté, co zde někteří blogeři psali, co jste tu měl za problém a jak jste se podvolil zdejším agresorům, kteří Vás údajně také šikanovali, což jste i sám přiznal a následně se jim všem, vč. adminů, tolik snažíte zalíbit. Nešlo si kupř. nevšimnout, kolikrát jste teď, za pár dnů, všude možně hrdě zopakoval, že si tykáte s panem Bangou. A jak mu obecně rád tykáte, i když on na Vás nereaguje. Spíše reaguje tak nějak obecně. Zkuste si se svým lékařem o tom všem pohovořit a třeba se dostanete překvapivě brzy k tomu, jak své psychické problémy vyřešit jednou pro vždy. 
Osobně to vidím na změnu koníčka: zkuste třeba procházky v přírodě, nebo jízdu na kole či plavání, chodit do divadla nebo do kina, vytvořit si skutečné přátele, na které budete vědět, že se můžete spolehnout. A také svému lékaři řekněte o tom Vašem Afghánistánu, který také často zmiňujete, tam by rovněž něco mohlo být nedořešeného. 
A nakonec: na rozdíl od Vás to opravdu nemyslím zle i proto, že jsem psychologii několik let studoval - byť jako koníček.
Hezké svátky všem.