Vraťme děti do škol

Velmi znepokojivým momentem ve vývoji pandemických restriktivních opatření je nedostatečná nebo jen povrchní empatie vůči (dovolím si tvrdit) ještě zranitelnější skupině, než jsou lidé v seniorském věku.

Jedná se o skupinu, která je vnímána s jakousi automatickou samozřejmostí přizpůsobení se okolnostem.

Jsou to děti. Děti, které potřebují socializaci ve školním kolektivu, interakci s učitelem a spoluvrstevníky, vztahy, které se dají budovat jen osobní vazbou. Škola je pro ně sociálním společenstvím – potřebují někam patřit a být součástí sociální skupiny. Těžko se dá nyní přesně určit, jaké dopady na jejich psychický vývoj bude mít pandemický stav, distanční vzdělávání a přerušení sociálních vazeb. Psychologové však varují, jak se stále častěji, hlavně u starších dětí, že se objevuje ztráta motivace, úzkost, apatické chování, ztráta režimu dne a návyků. U mladších dětí prvního stupně ZŠ je úplným bláznovstvím si myslet, že jsou schopné samostatné práce a distanční výuky.

Zamysleli jste se prosím nad tím, co se děje s těmi dětmi, které se nenacházejí ve funkčním rodinném prostředí, ale v konfliktních nefunkčních rodinách, kde frustrace rodičů přerůstá v domácí násilí nebo v úplný nezájem? Uvědomuje si ten, kdo vydává opatření k distanční výuce, že škola a její kolektiv je pro mnohé děti jediným útočištěm a nadějí na slušný život? Co děti z rodin v generační chudobě? Opatření by mělo znamenat, že se starám, zabezpečuji a ochraňuji, ne že tímto opatřením způsobuji větší poškození. Linky důvěry stále více vyzvánějí, volají samotní rodiče, hledají odbornou pomoc, protože přestávají rozumět smyslu opatření a nařízení. Nezapomeňme, že mnohé rodiny postihla i ztráta člena rodiny. Jak se s tím vším mají vyrovnat? Volají i děti, které se ocitají ve složité duševní situaci a nemají se komu svěřit – a to jsou jen ty, které sebrali odvahu, nebo mají prostředky k tomu, aby mohly takovou pomoc využít.

Co páchá společnost na své budoucnosti, když nedomýšlí do důsledku následky svých rozhodnutí? Nositeli naší současnosti do budoucnosti jsou děti. Děti potřebují návrat do škol – ne jen kvůli vzdělávání a pracovním návykům, ale především proto, že je to jedna z klíčových možností, jak udržovat jejich vývoj trvale nepoškozený v beztak již náročném období.

Hnutí Trikolóra důsledně a každodenně volá po návratu dětí do škol. Vždyť v ČR jsou školy již zavřeny celkem 31 týdnů (pro srovnání, dle zdroje UNESCO, ve Švýcarsku je to 6 týdnů a v Německu 19 týdnů). Proto také Trikolóra uspořádala protestní manifestaci, aby upozornila na škodlivost rozhodnutí o distanční výuce, aby zabránila další devastaci vzdělávání dětí. Připojte se s námi k tomuto protestu.

Antonín Fryč

Hnutí TRIKOLÓRA