Strýc Jaryn

Někteří příbuzní jsou nám přiděleni při svatbě a někteří už od narození. Někdy jsou na zabití, ale je to rodina a tak slasti a strasti života s nimi musíme sdílet....

STRÝC JARYN

Teta Fanka, stěhuje se, zítra do Ostravy

do města, kde panují tam, uvolněné mravy.

Prosila mě, abych vyzved urnu s popelem

mohla býti, neustále, se svým manželem.

Beru auto, urnu, syna, taky fajnu tašku

zapijem to stěhování, mám tam vína flašku.

Po silnici pobíhají pomatené kury

vyhýbám se, nezvládnu to až vlítnu do ďury.

Německý pašík, hrůzou kviknul

tlumič blatníkem, ven vylítnul.

Tak to je v dupě, no to je prima

to už nespraví ani u Harasima.

Za oknem ubíhá zvolna krajina

že já vůl, vzpomněl na strýca Jaryna.

Je to můj strýček z rodiny jediný

zrovna v týdnu měl ke všemu jmeniny.

Dvě hodiny trvá, než ukecám syna

odbočím z Kravař, směr Palestina.

Z případných následků, si nedělám hlavu

vyzvednu Jaryna a hurá na Ostravu.

Že to byla, asi chyba, poznal jsem já záhy

vyspával pod kandelábrem, u obecní váhy.

Asi jsem ho neprobudil, jaksepatří, sluší

rukou si mě přitahuje, prudce do mě buší.

Na dlouhé minuty, ztratil jsem vědomí

strýčka Jaryna, nehryže svědomí.

Rozvěrně haleká, tys nějak zblednul

nebýt to rodina, hned bych mu jebnul.

Zažene domů z pole jalovice

a rve mi do kufru demižón slivovice.

Obváže mi  ránu nad čelem

přisedne k urně s popelem.

Cestou se Jaryn, ošívá, kroutí

vzápětí na airbag, hlavou se hroutí.

K radosti mé, polštářek, vybuchuje

začínám věřit, že Bůh existuje.

Životní záchrana, už neplní normu

rodiný příslušník, je mimo formu.

U Bolatic, stojí služební Felície

staví nás ke kraji státní policie.

„ Kluci pojďte, trochu si loknem!“

dere se z vozu, zavřeným oknem.

Tím pádem budíme v orgánech zájem

tenhle měsíc nezbude na nájem.

Policajt zkušeně k vozu se krčí

ze všech čtyř gum, dráty mi trčí.

Jaryn ten motá se nejistým krokem

lékárna prošla mi, před šestým rokem.

Když už jim po osmé do feldy vrazil

opřu ho v místě, kde tlumič, cestu si razil.

Dali mi kartáč, dostal jsem sodu

přišel jsem o prachy, několik bodů.

Zdrbat strýca, jsem si netroufl

je na něm vidět, že je mu šoufl.

.

Něco vypil „U Sněhurky“, na stavění máje

co to bylo, poznali jsme u slezského Háje.

Do urny od nebožtíka, zvesela už zvrací

srdce se mi zastavuje, paměť zvolna ztrácí.

Tohle Fance nevysvětlím, to se prostě nedá

pod údery montérpáky, víko pevně sedá.

Tetičku mám nejraději, proč pak bych ji rmutil

oblepím to pevným tmelem, značky „Malý kutil“.

Na kopečku před Porubou, už mě berou mory

strýček ten chce zase čůrat, asi bude chorý.

Otevřel si zručně dveře, vystoupiti chtěl.

k jeho smůle převeliké, pašík ještě jel.

A už letí hezky vzduchem, metá kotrmelec

hrůzou křičí, zastaví se, v lese o krmelec.

Dolámal se, dokaličil, praštil do sanice.

už jsem jedou, saniťáci, z fakultní nemocnice.

Do dnešních dnů, já se pořád ještě trochu třesu

při vzpomínce, jak tetičce, urnu domů nesu.

Strýček Jaryn, zatím leží, neopustil JIPku

stále vidím před očima jeho lesní šipku.