S odhalením každého nového skandálu poslanců a senátorů sílí v české společnosti přesvědčení, že je třeba změny. Je třeba zavést systémové prvky, které omezí riziko nové aféry. V České republice je tento proces pomalý. Politici jej brzdí a jde jim to dobře. V USA to vypadalo podobně. Až do roku 1972, kdy Američany šokovala aféra Watergate, za kterou stál prezident Nixon. Ten při prezidentské kampani nechal odposlouchávat tým jeho konkurenta. Tato na americké poměry nevídaná kauza nakonec přiměla Nixona k rezignaci a kongresmeny k přijetí zákona o volební kampani úzce souvisejího s regulací lobbingu a zpřísněním financování volebních kampaní. V České republice nám tato legislativa chybí. Potřebujeme i my takovou Watergate?
Při čekání na zákon o lobbingu se trpělivost nevyplácí
Podle toho, kolik pohnutých kauz našich předních politiků jsme přešli bez zásadních změn, lze usuzovat, že je český národ velice trpělivý a tolerantní. Nezarazila nás dovolená pana Topolánka a dalších politiků s lobbisty na jachtě, tzv. toskánská aféra. Ignorujeme 200 miliónové zisky pana Řebíčka z prodeje akcií během ročního působení ve vládě a to i přesto, že každý Čech dluží přes 100 000 Kč a dluh stále narůstá. Nevadí nám ani to, že se včas neodtajnila lichtenštejnská konta. Jsme vlažní vůči napojení vlivných špičkových politiků na podnikatele Františka Mrázka a nenaléháme na odtajnění spisu Krakatice, který nabízí desítky podezření z korupce, ovlivňování státních zakázek a podvodů. Jen málo s námi otřáslo omezení svobody novinářů v tzv. náhubkovém zákoně. Smířili jsme se i s tím, že na fingovanou nabídku milionového úplatku kývli tři poslanci, že lze získat akademický titul za úplatu na plzeňské univerzitě, že nevíme, kde vzal pan Gross milióny na byt a že dochází ke státním prodejům za nemravné ceny a k nevýhodným státním zakázkám, při kterých stát přichází o velké peníze.
Češi jsou výjimečně trpěliví. Bohužel čas, kdy čekáme na novou legislativu zabraňující těmto aférám, se hodně prodražuje. Přehlížení politických nešvarů se nám přestává vyplácet.
Snad přijde zákon dřív, než se republika rozkrade.
I když se vždy ještě pár dní po odhalení zdá, že kauza povede k velkým změnám, nakonec se debata odvrátí od původního problému, žádný politik nerezignuje, nikdo se necítí vinen a aféra vyšumí. K výraznému posunu legislativy v České republice došlo schválením zákona o střetu zájmů v roce 2006. I tento zákon však není ideální a potřebuje inovovat tak, aby se přizpůsobil dnešním potřebám a aby vyšel maximálně vstříc investigativním novinářům a občanům. Při zjišťování informací totiž dnes člověk naráží na překážky. I když existuje elektronický registr s potřebnými údaji, není přístupný každému a hned. Před udělením přístupu je třeba si o něj zažádat u příslušného úřadu. Informace navíc bohužel nejsou vedeny v jednom registru. Chcete-li si prověřit majetkové přiznání senátora, obracíte se na mandární a imunitné výbor v Senátu. V případě poslance se obracíte na tentýž výbor, ale v poslanceké sněmovně. Podobně se pak musíte obrátit na ministerstvo, městký úřad, ředitele krajského úřadu, magistrát, obecní úřad a tak dále. Úřad ale může reagovat až v 30ti denní lhůtě. To je v dnešní době, kde už je informace ze včerejška zastaralá, nevyhovující. Vypadá to, že politici doufají, že překážky, které hodili lidem pod nohy, lidi odradí od zjišťování informací, které by je mohly zdiskreditovat.
Revoluci nepotřebujeme, ale pořádný zákon o lobbingu ano
I když už se pohybujeme na samotném okraji, revoluci nepotřebujeme. Potřebujeme vybrousit zákon o střetu zájmů a schválit kvalitní zákon o lobbingu. Předloha zákona, která se současně projednávala na půdě parlamentu, připomínala spíše parodii na zákon o lobbingu než zákon sám. Paragrafy, které připravil pan Sobotka a pan Tejc byly příliš vágní a nic neřešící. V návrhu například stojí: „Osoba, která vykoná lobbistický kontakt, je povinna před jeho vykonáním oznámit lobbované osobě, že jde o lobbistický kontakt. Pokud o to lobbovaná osoba požádá, je osoba, která vykoná lobbistický kontakt, povinna tuto skutečnost potvrdit písemně.“ Není divu, že se návrh zákona nelíbil ani vládě.
Český Watergate snad potřebovat nebudeme
Věřím, že nový návrh zákona o lobbingu přijde s nově zvolenými poslanci. Tipy na to, jak by měl zákon vypadat už existují. Můžeme se nechat inspirovat ze zkušeností z jiných zemí- USA, Kanady, Německa, Velké Británii, Irska a dalších. Jen si dávejme pozor, koho do sněmovny letos v květnu zvolíme, aby náhodou na místo fungující legislativy nepřišla další náhražka zákona o lobbingu či rovnou aféra bezprecendetního rozměru- nějaká nová velká česká Watergate.
