Chybí v politice mladí?

Margaret Thatcher začínala v komunální politice, když jí bylo něco přes 25 let, a do sněmovny ji zvolili Britové ve 34 letech. Kim Čong-Un se stal vůdcem Severní Koreji ve svých 27 letech a Vladimír Putin začínal jako člen Komunistické strany a KGB už během studií na univerzitě jako dvacátník. Chybí světu mladí politici? O tom jsme diskutovali na Kongresu svobody v digitálním světě ve Varšavě.

Potřebujeme kvóty na věk, nebo dát volební právo 16letým?

Marek Benda byl zvolen poslancem ve 22 letech, Jiří Pospíšil ve 26 letech. Stanislav Gross, výrazná mladá tvář v české politice se objevil ve sněmovně už ve 22 letech, v 31 letech byl už ministrem vnitra a ve 34 premiérem. Příkladů dalších mladých politiků bychom našli habaděj. Ministři pod třicet, nebo poslanci nejsou u nás zas tak mimořádnou výjimkou. Podívejme se na hrubou statistiku. V Česku v roce 2010 bylo do sněmovny zvoleno 13 lidí, kterým ještě nebylo 30 let. Procentuálně řečeno 6,5 % sněmovny reprezentovalo věkovou skupinu do 30 let. To není špatné. Proč ale nehlasuje ve sněmovně 21 % poslanců mladších 30 let, což je procento odrážející počet voličů stejné věkové skupiny? Možná proto, že si mladí právě hledají svou cestu, usazují si názory, orientují se v tom, do jaké strany vstoupit, nebo z které vystoupit. Ať je to, jak chce, cílem mladých by nemělo být dosáhnout procenta podílu na moci a zavádět nové kvóty. To, co potřebujeme více než dosažení státem stanoveného procenta mladých v politice, je více dobrých nápadů. Je jedno, jestli je předkládá někdo, komu je 25, nebo 57.

Vyřeší mladí nezaměstnanost mladých EU?

Podle mě je naivní myslet si, že nezaměstnanost mladých vyřeší jen mladí. Pomůže zflexibilnění pracovního trhu a lépe fungující školský systém. Dokonce si myslím, že pomůže i postupné snižování různých státních a evropských dotací a podpor. Mladí v Evropě vyrůstají v prostředí, kdy nevyhrává nejlepší projekt po té, co se utká s konkurencí na trhu, ale peníze dostává ten, kdo umí správně vyplnit žádost o grant z EU, nebo formulář na miliónové dotace na hotel. Dnes tak vyhrává ten, co se utká s formuláři a úředníky. Díky tomu postupně ztrácíme motivaci k tvořivosti, kterou mají například lidi v Silicon Valley.

Nehledejme výmluvy, pracujme.

Věk není překážkou ani v businessu. Klíčový pro úspěch je nápad. Mark Zuckerberg zakládal Facebook, když mu bylo 20 let. Steve Jobs rozjížděl Apple, když mu bylo 21. Zakladatelům Googlu bylo 25 let. No a obchodní síť Wal-Mart vybudoval dvacetišestiletý Sam Walton. Musím zmínit ještě Billa Gatese, který ve 20 letech spoluzakládal Microsoft společně s 22letým Paulem Allenem. Mladí mají nesporně řadu výhod a dokážou hodně. Mají nové neotřelé nápady, nadšení do práce, nebojí se riskovat, protože nemají prakticky co ztratit, umí žít s malými náklady a umí najít levná a inovativní řešení. Nejen to, ale i další výhody zmiňuje ve svém článku v magazínu Forbes Brock Blake. Navíc dodává, že i když mladý člověk v businessu neuspěje, bude mít jednu z nejlepších zkušeností ve svém životě. Důležité je snažit se a pracovat. V businessu i politice. Bill Gates kdesi řekl: „Nikdy, když mi bylo dvacet, jsem neměl den volna. Ani jeden."

Nevysvětlujme si, jak to nejde.

Mladí si občas stěžují na to, že pro ně není možné prosadit se v politických stranách. I to na Kongresu svobody zaznělo. Podle moderátora se prý Angela Merkel zasadila o vyškrtnutí některých mladých lidí z kandidátek své strany. Může za to Angela Merkel, že mladých politiků je v Bundestagu poskrovnu? Kdepak. Angela Merkel je sice podle Forbes nejmocnější žena na světě, ale o složení parlamentu v Německu nerozhoduje. O tom rozhodují voliči. Mladí možná mohou čelit překážkám ve velkých stranách. Jenže pokud jsou si jistí, že je voliči chtějí volit, ale že jim v kandidatuře brání strana, nezbývá jim nic jiného než založit stranu novou. Je to sice dřina, ale když se chce, tak to jde. Zajímavé je, že ve volbách 2010 právě 8 z 13 mladých českých poslanců bylo zvoleno za nově vzniklé strany.

 Příliš rychlý politický vzestup? Moment. My mladí potřebujeme čas.

Na příběhu Margaret Thatcher je inspirativní pozvolný růst její politické kariéry. Začínala jako dvacátnice, ale až ve 45 letech to dotáhla na ministryni školství. V 53 letech už vedla Británii jako premiérka. Není třeba nikam spěchat. U nás v Česku zažívají mnozí politici raketový start. Bohužel jeho rizikem je rychlý úpadek. Příběh Stanislava Grosse nemusím připomínat. Někdy mladí onemocní předávkováním pocitu slávy, důležitosti a výjimečnosti své osobnosti. Na druhou stranu pozitivně musím zmínit Jiřího Pospíšila, který sice zažil rychlý skok v kariéře, ale dokázal s ním pracovat. A věřím, že ještě dlouho bude.

Nová média hrají do karet mladým.

Mladí umí zázraky s málem. Sociální média a blogy nám umožňují oslovit masu lidí za málo peněz. Například Richard Sulík dokázal svou stranu SAS prosadit díky blogům, ve kterých publikoval svoje originální názory a doporučení. Jeho případ ukazuje, že více než milióny na účtech potřebuje politik nápady. Sociální média nejsou samy o sobě zaručeným úspěchem. Bez dobrého obsahu nezabodujete. Richard Sulík taky dával důraz na sbírání kontaktů a tvorbu databáze. Kontaktoval a dodnes kontaktuje lidi, se kterými se sešel a jejichž kontakty postupně sbíral. To je další inovativní kousek, který může pomoci mladým v politice.

Závěr?

Jsem ročník 1984 - ročník Marka Zuckerberga, Kim Čong Una, nebo prince Harryho. I když si myslím, že mladí do politiky patří, rozhodně nepodporuji žádné kvóty. Snižování věku pro volební právo podle mě také nepomůže. Jediné, co přináší výsledky jak v politice, tak v obchodě, je naše vlastní práce. To, že se do vysokých funkcí mladí dostanou až časem, je správně. Bez práce nejsou koláče.

Velmi děkuji nadaci Friedrich Naumann Stiftung za to, že mi umožnila zúčastnit se sobotní konference a obzvláště panelu, který se věnoval aktivitám mladých v politice.