Stoltenberg taxikářem? Výsměch běžnému voliči

Svět obletěla zpráva, že premiér Jens Stoltenberg se v rámci volební kampaně rozhodl „ukázat se jako obyčejný člověk“ a vozit lidi taxíkem po Oslo. Pomiňme, že nemá (drahou) taxikářskou licenci a podívejme se na to, co za jeho zoufalým krokem stojí.

Předně – na 99% prohraje volby. Kdyby průzkumy měly pravdu, tak výsledky jeho sociální demokracie budou historicky nízké, takový výprask nedostal zatím jen tak někdo, ani Gro Harlem Brundtland, pověstná svou nekompetencí. Příčin možné volební prohry je hned několik – ne, že by opoziční pravicové strany byly kdoví jak kvalitní – na to obě, jak Høyre, tak i Fremskrittspartiet nemají tak dobré kádry, jaké měly před patnácti až dvaceti lety. Spíš jde o výkon obou Stoltenbergových vlád, volbu jejich koaličních partnerů a odervanost od vlastní voličské základny.

Tato vláda irituje své voliče hned dvou kategorií – předně voliče, kteří nejsou voliči sociální demokracie z nějakého hlubokého přesvědčení, ale buď ze zvyku, nebo proto, že dosud neudělala Arbeiderpartiet nic, co by je vyloženě odpudilo. Dále pak irituje mnohé tradičně přesvědčené sociální demokraty tím, že poslední čtyři roky z vysoka kašlala na potřeby obyčejných lidí a právě nízkopříjmové skupiny obyvatelstva byly touto vládou bity navzdory „solidární“ rétorice. Za mnohé tyto problémy může Stoltenberg sám, a pokud si sedá do taxíku a pak se diví, že komentáře pod články v norských internetových médiích říkají vesměs něco jako „podobně špatný taxikář jako premiér“, asi by měl opravdu skončit.

Ne, nepovažuji Jense Stoltenberga za špatného člověka. Věřil bych tomu, že je to člověk morální, slušný a lidsky hodný, ale je za prvé neskutečně naivní a za druhé politicky velmi slabý. Lidé, kterými se obklopuje ve vládě, jsou lobbisté, kteří bez skrupulí šli do politiky pouze a jenom proto, aby své zájmové skupině odčerpali víc peněz ze státního rozpočtu (dalo by se říct, že to je jediný skutečný program koaliční Senterpartiet), nebo aby prosazovali naprosto šílené ideologické koncepce (a to je případ komunistické SV, která naštěstí má podle posledních průzkumů 3,3 procenta). Už jen to, že prvním dovolil odsávat a druhým prosazovat nesmyslné zákony je velmi dobrým důvodem jej považovat za špatného premiéra – a také je to důvod, proč „neskalní“ voliči sociální demokracie ho přestávají volit. Jenže to zdaleka není všechno.

Tradiční voličská základna Arbeiderpartiet jsou dělníci, potažmo odboráři. Jak známo, nejsou to lidé, kteří by měli zrovna hodně peněz. Jaké jsou důsledky osmi let vládnutí Arbeiderpartiet? Zdejší bohatí už jsou tak bohatí, že i když platí velmi krvavé daně, pořád jim zůstane v absolutní hodnotě celkem vysoký příjem, takže zavádění dalšího drahého mýtného, zvyšování daně z potravin (sýrů a masa), koncesionářských poplatků a podobně je pro ně sice výdaj navíc, ale rozhodně to není důvod nedopřát si cokoliv z toho, co si běžně dopřávají. Zatímco chudí lidé mají problém – mnozí platí za dojíždění do práce tolik, že už bývá výhodnější „naving“, čili sezení na podpoře, a zvýšení daní z potravin pro ně znamená citelnou ránu do rozpočtu. Problém Arbeiderpartiet je ten, že tyto voliče naprosto ignoruje a za posledních osm let se soustředila na přetahování se o levicové intelektuály z bohaté, západní části Oslo s komunistickou SV – a tomu odpovídala i témata. Více daní za auta! Větší dědickou daň, jen ať děti boháčů nebudou mít vše zadarmo! Důsledek je ten, že realitní bublina způsobila to, že do té strašné dědické daně spadne jakýkoliv dům, takže zdědí-li dům bohatý člověk, sáhne si do peněženky, ale zdědí-li dům rodičů chudý člověk, musí ho prodat, protože nemá na zaplacení daní.

Sečteno a podtrženo – Stoltenberg může v taxíku už zůstat (pod podmínkou, že si udělá licenci jako každý jiný), protože v těchto volbách mu už nepomůže ani Breivik, kvůli kterému vlna solidarity s oběťmi útoku dočasně zvedla Arbeiderparti preference. Stoltenberg dokázal totiž donedávna nemožné – aby voliči sociální demokracie začali masově volit pravicové strany.