Koncesionářské poplatky – manipulace občanem za jeho peníze?
V Norsku jsou koncesionářské poplatky, jako ostatně takřka jakékoliv poplatky, extrémně vysoké. Ročně se aktuálně platí 2680,56 NOK (necelých 8900 Kč) za domácnost, pokud tato vlastní televizní přijímač. Samozřejmě stát se tváří, že dosud nepřišel na to, že dnešní televizní přijímače zdaleka nemusejí sloužit jen ke sledování televizního vysílání – a že je televize k něčemu platná i odpojená od antény. Nicméně, podobně jako v ČR, připojená nebo odpojená, platit se musí.
Tento systém považuji nejen za neférový, ale rovnou za diktát vůči občanům, který by ve svobodné společnosti neměl mít místo. Zastánci poplatku tvrdí, že díky němu může být v nabídce kvalitní vysílání neovlivněné reklamou – jenže copak je nějaké lidské právo mít možnost sledovat televizi? Ze svého okolí, a to v Norsku i v Česku, mám dost příkladů lidí, kteří kdyby se na televizní vysílání nedívali vůbec, bylo by to pro jejich duševní hygienu mnohem prospěšnější, a to mluvím i o veřejnoprávní televizi. Zákony, které nutí občany platit za rozhlasové či televizní přijímače pocházejí z dob, kdy provoz jak rozhlasu, tak televize byl extrémně drahý a kdy tato média zároveň poskytovala nenahraditelnou službu široké veřejnosti. Bylo tedy v zájmu občana, aby k nim měl přístup pokud možno co nejlevnější, a řešení bylo zavedení licencí – rádio nešlo použít k ničemu jinému, než k poslechu rozhlasu a televize k ničemu jinému, než ke sledování televizního vysílání. Navíc šlo o dobu, kdy žádné rádio ani televize nevysílaly komerčně, čili bylo stoprocentně jasné, že kdo používá přijímač, používá to ke sledování veřejnoprávního vysílání.
Časy se začaly měnit už v době, kdy se objevili komerční provozovatelé rozhlasu a televize, protože najednou mohl být přijímač použit k jejich sledování – a naskýtala se otázka, proč by měl člověk platit za něco, co nevyužívá. Problém se výrazně zesílil s příchodem internetu a digitálního vysílání, který způsobil tři změny: za prvé – vysílat rádio je levnější, než kdykoliv předtím, a to natolik, že provozovat rozhlasovou stanici je plně v moci i osoby samostatně výdělečně činné – což zcela eliminuje nutnost vybírat poplatky za rozhlas. Za druhé – internet odepsal televizi. Televize totiž neumí nic, co by internet nedokázal lépe, a navíc ve srovnání s internetem trpí samými neduhy – otupuje své diváky tím, že z nich dělá pouze pasivní konzumenty obsahu a soustřeďuje rozhodování o tvorbě či zařazování obsahu do relativně malé skupiny lidí, kteří tak získávají neúměrnou moc. Za třetí – digitální vysílání znamená, že není absolutně žádný problém zablokovat jakýkoliv kanál pro ty, kteří si jej nepředplatili.
Jaký je tedy zájem státu na tom, aby se koncesionářské poplatky za televizi udržely? Důvodů je podle mého názoru několik.
Především je na televizi napojeno příliš mnoho lidí (například techniků), kteří by se ocitli bez práce. Veřejnoprávní televize dále generuje obrovské množství pseudohvězd, které by ve volné konkurenci internetu, bez výpalného v podobě koncesionářských poplatků, neměly šanci na živobytí. Tito lidé se budou poplatků držet zuby nehty, protože na tom závisí jejich blahobyt podobně, jako se stávajícího licenčního modelu drží hudební vydavatelé.
Dalším důvodem je právě charakter televizního média, coby jednosměrného proudu informací. Člověk zvyklý na to si zapnout každý večer zprávy je mnohem náchylnější k tomu uvěřit všemu, co se tam řekne bez většího přemýšlení, než člověk, který kombinuje informační zdroje na internetu. Dlouhodobé pasivní sledování televize navíc způsobuje neschopnost kritického myšlení – a samozřejmě není v zájmu politiků, kteří se perou za „obyčejné lidi“, aby tito kriticky mysleli. To by ty politiky také nemusel už nikdo zvolit. Chce-li si populista snadno udržet moc, potřebuje více televize a méně internetu – což je z hlediska jejich strategie pochopitelné, ale chtít po občanech, aby za to, že je jimi manipulováno, ještě platili, považuji za pořádné chucpe.
Televize je ale také médium, které je velmi centralizované. To způsobuje, že na rozdíl od internetu se dá velmi jednoduše kontrolovat, co se vysílá a co ne. A vůbec nemusí jít o cenzuru, bohatě stačí autocenzura, která není výsledkem nějaké předepsané směrnice, ale je důsledkem politického vychování televizních zaměstnanců na některých státních školách (zde v Norsku poukazuji především na rudý kampus na Blindern).
Čím dál tím více lidí má televizi proto, aby na ní pouštěli filmy, aby z ní přehrávali videa na YouTube, ukazovali fotografie z dovolené, hráli počítačové hry či měli k ní připojené herní konzole. Takoví lidé si o tom, na co se budou dívat, rozhodují plně sami, což je samozřejmě něco, co se rozbujelému státu nemůže líbit. Proto nutí občanům pod pohrůžkami nesmyslně drahé poplatky, doufaje, že když už si televizi divák jednou zaplatí, třeba tu státní televizi pustí a začne se sledováním toho, co se po něm chce.
Televizní poplatky jsou jedním z nástrojů, který stát používá k upevnění své moci nad občany – dalšími budiž státní školství (taková výuka dějepisu či zeměpisu, o občanské nauce nemluvě, bývá pěkně jednostranná, jak se to státu hodí), tlak na rodiče dětí, aby rodili, jak chce stát, aby posílali děti do školek tak, jak chce stát (aby se děti „socializovaly“ – překvapivě se jako dostatečná socializace často neuznává, hrají-li si spolu děti v sousedství, musí to mít punc oficiální výchovy ve školce), vychovávali, jak chce stát… a tak by se dalo pokračovat.
Dnes, v roce 2013, už coby občané nejsme, nebo bychom aspoň neměli být, tupou masou, která pod jedním praporem kolektivně pochoduje, kam stát zavelí. Stát není naším nadřízeným, trenérem ani vychovatelem. Stát je instituce, kterou si platíme proto, že potřebujeme a) někoho neutrálního v případě, že jsme ve při; b) aby za nás dělal věci, které potřebujeme k životu, ale které jsou příliš drahé na to, aby si je dělal každý sám (například infrastruktura). Nejsme to my, kdo má skákat, jak stát pískne, ale naopak stát by měl pravidelně předkládat výsledky toho, jak hospodaří s našimi penězi podobně, jako management firmy se zpovídá svým akcionářům. Opravdu je v pořádku, že musíme státu platit za to, že námi chce manipulovat?
Andrej Ruščák
Sjednocení Kypru může být za rohem
Kyperská otázka je velmi komplikovaná, protože se vymyká předsudkům, které mnozí o řecko-tureckém konfliktu mají. Vypadá to ovšem, že by se konečně mohla dočkat svého vyřešení.
Andrej Ruščák
Norsko jako sociální stát? Jak pro koho.
Norsko se dá chápat z mnohých důvodů jako ekonomický unikát, neřku-li rovnou paradox. Jedním z aspektů tohoto paradoxu je zdejší sociální stát. Je, pravda, štědrý: ale ne pro ty nejpotřebnější.
Andrej Ruščák
Trable s íránským režimem aneb jak provést rozumný restart
Vztahy mezi Západem a Íránem jsou notoricky špatné už od Thermopyl a doba, kdy tam vládl šáh Páhlaví, byla spíš historická výjimka. Na světě téměř není absurdnějšího nepřátelství. Rozumný restart je nutný – jak ale na něj?
Andrej Ruščák
Válka v Jemenu, o níž všichni mlčí
Když The Independent ukázal, jak vojska koalice vedené Saúdskou Arábií zničila jemenské hlavní město Saná’a, poukázal na málo známý fakt: za necelý rok byl Jemen zdevastován podobně, jako Sýrie za pět let. Naším spojencem.
Andrej Ruščák
Jak se co v Norsku dělá, díl 28.: Jak shánět nedostatkové zboží
Norský trh je chudý trh. Ze tří důvodů: nečlenství v EU, odporu společnosti ke konkurenci jako principu (takže je prakticky ode všeho jen pár velkých dodavatelů) a pečovatelského státu. Jak tedy sehnat, co není dostupné?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Vítáme migranty a vzkvétáme, Japonci a Indové nikoli, jsou xenofobní, řekl Biden
Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ státy, které nevítají...
„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás
„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Prodej řadového rodinného domu v Krnově, na ulici Družstevní
Družstevní, Krnov - Pod Bezručovým vrchem, okres Bruntál
3 990 000 Kč
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');