Jak se co v Norsku dělá, díl pátý: Registrační značky

Registrační značky mají v Norsku velký význam. Podobně jako v Česku, číselnou kombinaci si člověk vybrat nemůže jinak, než co dostane na trafikkstasjon (dopravním inspektorátu). Tedy alespoň většinou.

Zatím jsem neslyšel o korupci v případě norských registračních značek. Jisté podezření jsem pojal, když jsem viděl u nás ve městě velmi pěkné auto s registrační značkou LY 77777, ale poté, co jsem trochu zapátral v registru přidělených značek (je k dispozici veřejně – ukazuje se v něm majitel, co je to za auto, z jakého je roku a dokdy má platnou technickou kontrolu), jsem zjistil, že spousta lukrativních čísel připadla na docela obyčejná auta. Každopádně to, co je v Norsku na značkách velmi populární, je místo jejich registrace.

Norské registrační značky jsou ve formátu XX YYYYY, kde XX jsou dvě písmena označující obec (kommune) v níž bylo vozidlo registrováno a YYYYY je pětičíselná kombinace, kde poslední číslice poukazuje na měsíc, v němž bylo vozidlo registrováno. První z obou písmen zpravidla označuje kraj (fylke) – ale ne vždy – a druhé písmeno obec. Jde-li o obec, v níž se očekává, že bude víc aut, dostane písmen po sobě jdoucích přiděleno více. Například Tønsberg, naše krajské město, má LH a LJ (aktuální), přičemž má zarezervovaných pár dalších písmen do budoucna.

Jak první, tak i druhé písmeno je víceméně v pořadí daném geografickou pozicí nejbližšího pobřeží od jihu na sever: AA je Halden úplně na jihu Norska u švédských hranic a ZZ je Lakselv úplně na dalekém severu. Z písmenných kombinací se zpravidla vylučují ty, které by mohly vypadat příliš podobně jiným a pak několik takových jako NS (Nasjonal Samling, kolaborantská politická strana za okupace), SS a podobně. Co je zajímavé, v Bergenu, po hříchu velmi pravicovém, je aktuální kombinace SV, což je zkratka pro zdejší komunistickou stranu. V Bergenu to hodně lidí těžce nese a snaží se na bergenském dopravním inspektorátu objednávat registrační značky z jiných regionů – i to je možné, na požádání vám dopravní inspektorát může objednat značku odjinud, jen to něco navíc stojí a asi týden navíc to trvá, než ji pošlou. Podobně lze občas vidět registrační značky připomínající zkratky demokratických politických stran.

Registrační značky v Norsku v sobě také nesou pořádnou dávku snobismu. V prvé řadě jde o Bærum, obec na západ od Oslo, která je čímsi jako norským Beverly Hills. Značky odtamtud jsou BL, BN, BP, BR a (aktuálně) BS. Jsou to značky, které budí nejvíce vášní. V Bergenu patří mezi ty, po kterých sahají lidé, kteří nechtějí mít na autě SV, a na dalekém severu člověk potká auta s BS, co s pravděpodobností téměř stoprocentní v Bærum nikdy nebyla. Mít na autě BR nebo BS je zkrátka „kul“ (cool), ale člověk se vystavuje nečekaným rizikům. Jste-li zrovna kdekoliv jinde, než v Bærum, bude parkovací hlídka obzvlášť přesně měřit, zda neparkujete špatně a to, co by místním nebo lidem z jiného „anonymního“ okresu prošlo, vám nejspíš neprojde. Také, bydlíte-li na venkově či ve východní části Oslo, vaše značka může působit trochu nepatřičně. Právě rozdělenost Oslo způsobuje, že tamní registrační značky (všechny začínající na D), působí v podstatě neutrálně v celé zemi. Oblíbeným vtipem je, že auta z Bærum mají řidiče, kteří si pletou maximální dovolenou rychlost s minimální. Na druhou stranu mít auto s BR nebo BS na značce má své výhody – existuje všeobecně zažitý stereotyp, že boháči z Bærum se o svá auta dobře starají a neváhají platit za servis, cokoliv to stojí, jen aby bylo auto v pořádku. Proto, prodáváte-li auto, dostanete jen kvůli registrační značce z Bærum za auto pár tisíc navíc.

Když už je řeč o prodeji auta: velmi populární mezi lidmi, kteří chtějí, aby jim auto dlouho vydrželo, jsou auta zaregistrovaná na vnitrozemském venkově, protože tam se nikdy nesolí silnice a auta tak nebývají zkorodovaná. Podíváte-li se na Finn (finn.no, populární inzertní server), často to majitelé aut prezentují kupujícím jako velkou výhodu, protože kupující na to slyší. Zase je-li někdo z Bærum, chce zpravidla místní značku, protože nechce působit jako „venkovan“, a už vůbec nechce jezdit s SV na autě. Televize NRK asi před půl rokem udělala experiment, v němž zkusila Na poloostrově Nesøya, což je pravděpodobně nejluxusnější místo v Bærum, prodat pěkné – a drahé, což se v Bærum většinou cení – SUV co mělo najeto jen málo kilometrů s registrační značkou SV: neozval se nikdo ani po týdnu. Háček je v tom, že při koupi auta se registrační značka nemění, a to ani pokud je kupující odjinud, než auto. Jediný způsob, jak získat novou číselnou kombinaci je nahlášením krádeže původní registrační značky, což většina lidí dělat nechce, protože to policie má právo vyšetřit. Pak je zde celá řada značek, které jsou populární proto, co na nich je, a nejde ani tak o to, odkud jsou. Tady jde zejména o AA (Halden), AX (Moss) a ZZ (Lakselv).

Jsou ovšem registrační značky, které jsou poměrně nepopulární. Pomineme-li SV, pak je nepopulární značka CE a CF, což je oblast zvaná Romerike, která je na východ od Østkantu, východní poloviny Oslo. Toto místo na mapě se považuje za dosti neoblíbené, protože je na norské poměry chudé a považuje se za pefirerii Østkantu, který už sám je považován za periferii „toho pořádného“ Oslo. Za podobně „nedobré“ adresy se považuje většina kraje Østfold nebo město Drammen, které, podobně jako všechna velká města v kraji Østfold, nese dost silnou zátěž v podobě těžkého průmyslu.

Speciální značky mají pak auta elektrická (EL) a na zemní plyn (GA), ať už jsou registrována kdekoliv. Bohužel nebo bohudík, záleží na úhlu pohledu, se situace nejspíš naprosto změní. Nová vláda navrhuje, také proto, že pomalu v některých místech docházejí číselné kombinace, změnit systém na takový, kde budou registrační značky vydávány tak, že nebude poznat, odkud kdo je. Co je největší legrace – soudě podle internetových komentářů jde největší odpor proti tomuto rozhodnutí z Bærum, čemuž se ovšem plno lidí odjinud, které tato věc zajímá, trochu potměšile směje.