Jak se co v Norsku dělá, díl 28.: Jak shánět nedostatkové zboží
Co na norském trhu chybí, že se vůbec musíme takhle ptát? Inu, čím začít – tak například jakýkoliv opravdu účinný přípravek, ať je to chemie do domácnosti, lék nebo doplněk stravy. Základní mantra totiž zní, že lidem se nesmí jen tak dostat do rukou nějaký chemický přípravek, který doopravdy funguje. V Norsku se totiž předpokládá, že dá-li se občanovi přípravek v koncentrovanější formě, člověk s ním nebude umět bezpečně zacházet. Proto například, máte-li ucpané trubky, seženete sice hydroxid sodný, ale v takové koncentraci, že prášku do toho potrubí musíte nacpat výrazně více, než jinde, aby opravdu fungoval. Stejný princip pak platí prakticky o jakémkoliv nebezpečnějším přípravku, který je ve volném prodeji.
Zcela specifickou kategorií jsou pak léky. Přijdete-li v Norsku do lékárny, zjistíte, že 20 tabletek ibuprofenu 400 mg stojí 84 NOK (to je jakoby stál v Česku pro lidi s českým platem 84 Kč, a přitom stojí 100 tabletek 150 Kč, čili ibuprofen je třikrát dražší i převedeno na kupní sílu, než v Česku), podobně je to potom s paracetamolem. Základní pravidlo norského lékárnictví totiž je, že ve volném prodeji nemá být pokud možno nic, co doopravdy funguje, a je-li to položka naprosto nezbytná (jako dva výše zmíněné léky), musí to být tak drahé, aby se tím lidé náhodou nepředávkovali. Norské lékárny tak svým sortimentem, který není na recept, připomínají spíše kontinentální obchody s doplňky stravy – a to i vzhledem k platům brutálně předražené.
Notoricky chybějícím lékem na norském trhu jsou pak Strepsils. K dostání jsou tzv. Repsils, což jsou pastilky vyráběné toutéž firmou specificky pro norský trh, které jsou jako Strepsils, ale bez účinné látky – tedy pouze cukrátko. O vitamínech (a zdaleka nejen vitamínu D, ale i vitamínech A, B i C) byla řeč už minule. Šumivé céčko 1000 mg stojí v Norsku 100 NOK, ve Švédsku 20 SEK, což znamená o něco méně, než pětinásobně méně. A Švédové rozhodně pětkrát menší platy než Norové nemají. Důvod cenového rozdílu? Snaha, aby toho lidé nemohli koupit z běžného platu tolik, aby si tím ublížili. Ze všeho toho čiší naprosto jasně nedůvěra v to, že občan je schopen se o sebe postarat sám.
Na dostupnost léků či jejich ekvivalentů, jako je v Česku známý Ophthalmo septonex či Framykoin pak už rovnou zapomeňte. Takové jsou opět nejblíže ve Švédsku – bez receptu je vám v Norsku nikdo nedá. Tak si jistě řeknete – nechám si to napsat. Jenže to není tak snadné – musíte jít k praktickému lékaři, který ordinuje jen v pracovní době, vystát frontu, zaplatit 141 NOK regulačního poplatku a pak ještě doplatit v lékárně. Nemluvě o tom, že norští lékaři velmi neradi cokoliv předepisují, a většinou se tu léčí stylem „zapíšu si do počítače, co vám je a řeknu vám, že chvíli počkejte a ono to samo přejde“. Z tohoto důvodu když jsme si vybírali praktického lékaře, šli jsme podle jména – náš lékař je tak Němec a na rozdíl od většiny norských lékařů také i něco dělá, ovšem tomu odpovídá i obrovský počet pacientů, které má.
Co tedy s tím, když potřebujete lék, o němž víte, že vám zabírá, ale je prakticky nemožné ho sehnat? Musíte do zahraničí. Koupíte-li si jej fyzicky v zahraničí a dovezete s sebou zpět, bude-li to blíže nespecifikované množství pro osobní potřebu, bude to legální. Ovšem nesmíte si ho nechat poslat ze zahraničního internetového obchodu a nesmí vám ho poslat ani osoba blízká jako soukromý balík – celníci takové zásilky pravidelně kontrolují, zabavují a adresát se kvůli nim dostává do potíží s úřady.
Represe je v tomto případě velmi podstatnou složkou systému. Norské úřady velmi nerady vidí účinné léky v rukou běžných lidí, proto, máte-li doma z jakéhokoliv důvodu domovní prohlídku (udání od Barnevernu, podezření z trestné činnosti), přítomnost zahraničních léků ve větším množství se pak stává automaticky přitěžující okolností a je dost těžké dokázat, že nejste závislí na lécích a že je tu máte jen „co kdyby se něco stalo“, aby pak člověk nemusel být odkázaný na špatné zdravotnictví, nebo osobní dovoz léku, když ho bude akutně potřebovat. Máte-li proto takové léky, mějte je hodně dobře schované. Ne ani tak před dětmi, ale před státem.
Tím ovšem seznam nedostupného zboží zdaleka nekončí. Chcete-li si dopřát něco jiného, než zdejší čtyři druhy sýra (Norvegia, Jarlsberg, Norsk gulost nebo nějaká místní mutace Goudy, hnědý sýr není sýr, i když se tak jmenuje), musíte koupit zahraniční sýr buď s obrovskou přirážkou a clem, nebo si nechat zajít chuť. Zatímco luxusní sýry v EU stojí – včetně zemí, jako je Dánsko, které výší platů mohou klidně konkurovat Norsku – ne více než 200 NOK/kg, v Norsku pak běžně začínají na 500 NOK/kg a ty nejdražší – v běžných obchodech – stojí kolem 800 NOK/kg. Jaký je výsledek? Běžný Nor nemá šanci si je moc koupit kromě maličkých balení sem tam pro chuť. Co s tím? Importovat z EU, a nejlépe ze Švédska, je to hned vedle, a to buď osobně, nebo, má-li na to člověk tu odvahu, využít „služeb“ pašeráků, kteří vozí sýr nakoupený v supermarketech ve Švédsku osobním autem do Norska a přijímají objednávky přes sociální sítě (když takové chytnou, tak se v novinách zpravidla ukáže zpráva o tom, jak bylo zadrženo osobní auto s pěti sty kilogramy pašovaného sýra).
Svého času (ještě před čtyřmi lety) byla naprosto nedostupná letní směs do ostřikovače. Hůře dostupné jsou sladkosti – je na ně uvalená 100 % daň, takže i norské, v Norsku vyrobené sladkosti ve Švédsku stojí o polovinu méně, než zde, o těch ostatních ani nemluvě. Alkohol je natolik špatně dostupný, že většina lidí, které znám, má doma ve sklepě zásobu alkoholu, z jaké by se uživila menší hospoda, protože kdykoliv odněkud letí, berou plnou (i tak malou) kvótu, většinou vína, protože u vína je nejlepší poměr toho, kolik alkoholu se vejde do kvóty, bez ohledu na to, jestli se jim zrovna chce pít, nebo ne. Třebaže víno se dá koupit jen ve Vinmonopolu (speciální státní obchod, který alkohol nad 4,7 % prodává) a i v supermarketech se slabší alkohol, než 4,7 % smí prodávat jen do osmi večer a v sobotu do šesti, většina lidí má alkohol dostupný na dosah ruky díky zásobám doma, a to nonstop. Samozřejmě pro alkohol platí totéž, co pro sýr – je to živná půda pro pašeráky všeho druhu, a pašerák, jak známo, má otvírací dobu nonstop a nemá omezení žádná. Státu to ovšem jaksi zatím ještě nedošlo.
Sečteno a podtrženo – člověk je, pokud nechce žít ve vypolstrované ohrádce stanovené mu politiky, odkázán na to, aby si na vlastní pěst věci sháněl buď v zahraničí, nebo aby si je vyráběl sám, může-li. Tím vším ovšem na sebe přivádí negativní pozornost státu a jeho silových struktur (policie, celní správy) a podstatně si přitíží v některých případech (jako s těmi léky). Bohužel proti tomuto stavu věcí není příliš mnoho odporu – mnohým to tak vyhovuje a ti, co jim to nevyhovuje, brblají a zařídí se, byť ne zrovna v souladu se zákonem, po svém, a dokud tento „pojistný ventil“ v podobě šedé zóny existuje, protestovat nepůjdou. Tak či onak bohužel platí, že vyjede-li člověk z Norska prakticky kamkoliv do Evropy a navštíví libovolný obchod, ze snadné dostupnosti tak široké škály zboží ho přechází zrak. Otázka je – jaká je tedy pointa „nejbohatší země na světě“, když není moc za co ty peníze – v domácí ekonomice – utrácet?
Andrej Ruščák
Když musí normální lidi a normální chování chránit zvláštní zákon
V Utahu vstoupil v platnost dlouho očekávaný, leč zcela absurdní zákon, který nic nezakazuje, naopak výslovně říká, že je něco dovoleno a člověk, který to dělá, nesmí být stíhán ani nijak popotahován. Schyluje se k tomu i u nás?
Andrej Ruščák
Přátelská rada pro „52 %“ jak vycházet se „48 %“
Vážení voliči Miloše Zemana, ať už byla vaše motivace pro tuto volbu jakákoliv – asi se moc nemýlím, když napíšu, že máte jistě plné zuby toho, jak vámi a vaší volbou média ostatní jenom straší.
Andrej Ruščák
Návod pro 48 %, aneb jak vrátit liberalismus do české politiky
Navzdory tomu, že myšlenky, které jsem ve své filipice vůči „48 %“ uvedl, formuloval už Dale Carnegie před více než osmdesáti lety, byla jejich aplikace na prezidentskou volbu pro mnohé lidi překvapením.
Andrej Ruščák
Ponaučení, která by si 48 % populace mělo z voleb vzít, ale nejspíš nevezme
Vyhrál Miloš Zeman. Nepřekvapivě. Můj tip v moment uzavření volebních místností, jak jsem ho napsal na Facebooku, byl 52:48 pro něj. Osmačtyřicet procent je totiž starý známý počet.
Andrej Ruščák
Kdo chce moc, nemívá nic – dokonce ani v Británii ne
Kdybych věřil v karmu, tak bych asi řekl, že se v noci na dnešek ve Spojeném království rozdávala hromadně. To, co se stalo, je vyvrcholením dlouholetého sebeklamu o nekonečné důležitosti, a to na všech frontách.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Řidič Porsche srazil ve Vysočanech ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražských Vysočanech sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');