Barnevernet a rok 2015 – dobrý čas na změnu?

Nový rok je dobrým důvodem k optimismu, pokud jde o problémy kolem norské sociálky a to z několika důvodů. Jestli se podaří BV reformovat či nikoliv je otázka, na kterou samozřejmě odpověď neexistuje, ale jestli se někdy ledy mohou pohnout, bude to, kvůli dobré souhře okolností, letos.

Jak bylo na tomto blogu uvedeno již v dřívějších článcích na toto téma, nekontrolovatelnost této organizace a její šikana nevinných lidí stojí a padá s důvěrou veřejnosti v ni. Dokud bude většina Norů věřit, že je s BV vše v pořádku a že veškerá kritika je od „zhrzených rodičů co neumějí uznat svoji chybu“, nepohne se nic. Tento názor budou mít lidé tak dlouho, dokud jim ho nevyvrátí buď osobní zkušenost, ať už vlastní nebo lidí z bezprostředního okolí, nebo dokud se respektované médium problému neujme. Před dvěma měsíci došlo v téhle věci k zásadní změně: vyměnilo se vedení největšího norského seriózního deníku Aftenposten, jakož i došlo k obměně značné části redakce. Aftenposten má tradici coby liberální/konzervativní občanský deník identifikující se se střední třídou, ovšem v posledních dvaceti letech degeneroval do podoby nicneříkajícího média, které odmítalo prezentovat cokoliv kontroverzního a které bylo velmi opatrné i u věcí naprosto nevinných, přičemž se, podobně jako to bylo roky u norské vlády, tento deník odmítal pustit koncepce „pojďme diskutovat o tom, jaký chceme stát a proč právě sociálně demokratický“. Už za poslední dva měsíce se dá zaznamenat při pohledu na rubriku „Názory“ velmi znatelný posun pokud jde o odvážnost témat, rozdílnost názorů či zastávání liberálního stanoviska ve věci vztahu občan-stát. To je po mnoha letech svěží závan do zdejšího mediálního světa, který vypadal zpravidla tak, že v principiálních věcech akorát všichni se všemi souhlasili a pořádná výměna názorů o důležitých otázkách neexistovala. Šance, že se Aftenposten ujme tématu je tedy vysoká.

Další důvod, proč by mohla padnout kosa na kámen, je ten, že BV to už přehnala a zprávy o jejích praktikách se dostávají do zahraničí tempem, které je obtížné brzdit. A to nejen do postkomunistických zemí Evropy – ve Švédsku je známý případ paní Alexandry Hasselström, Švédky, která se rozvedla kvůli domácímu násilí a po několika letech dostala práci na dobu určitou ve Vågå v Norsku, kde nedaleko odtud pracuje a žije její bývalý manžel. Odcestovala tam se svými třemi dětmi, zatímco čtvrté, které vychovává s novým partnerem, zůstalo bydlet ve Švédsku. Během jejího pobytu se BV dozvěděla o tom, že otec tří dětí je v jejich blízkosti a proto děti na základě „akuttvedtaku“, čili akutního rozhodnutí, odebrala, rozdělila do tří různých pěstounských rodin a znemožnila jakýkoliv normální kontakt. BV nastolila stejný režim, jako v případě paní Michalákové. To se stalo v roce 2011, paní Hasselström od té doby válčí o právo být se svými dětmi ve Švédsku. Děti od té doby zapomněly švédský jazyk a kulturně byly asimilovány. Socialtjänst, švédská sociální služba (nutno podotknout že reformovaná před lety a očištěná od zvůle, jaká se děje v Norsku), se přitom zaručuje za paní Hasselström jako za příkladnou a milující matku a dává jednoznačně zelenou jejím aspiracím na to vychovávat své tři děti ve Švédsku. Paní Hasselström se tak snaží tlačit na švédskou vládu v té věci, aby vznikla dohoda (která neexistuje) o vzájemném uznávání rozhodnutí mezi sociálními službami severských zemí, tak, aby BV musela přihlédnout k názoru švédské sociálky. Zatím ovšem marně, BV se ohání „zájmem dítěte“ a tím, že si už zvyklo u pěstounských rodin – a vyvíjí tlak na paní Hasselström aby dovolila adopci. Ve světle tohoto případu bude rezoluce, kterou chystá z iniciativy pana Zdechovského Evropský parlament, poměrně vážným argumentem pro norské úřady a norskou veřejnost, že se zde děje něco nepravého.

Další důležitý případ nastal před pár dny – silvestrovské vydání deníku Nordlys (regionálních novin ze severu Norska) přineslo zprávu o tom, že BV čeká civilněprávní soud o milionové odškodnění ve věci bránění odebraným dětem v právu mluvit rodným jazykem, což je přesně to, co potkalo i paní Michalákovou.

Poměrně významným aspektem mezinárodního tlaku na Norsko je ropa za 53 USD/barel (v Norsku se těžba vyplácí od 80 USD/barel a státní ropný penzijní fond roste předpokládaným tempem až od ceny 110 USD/barel) a euro za 9 korun (už bylo skoro za deset v den, kdy v Rusku bylo euro za téměř sto rublů). Až donedávna mělo mnoho Norů pocit, že důvod, proč se zemi daří, je ten, že v ní všechno funguje nejlépe na světě. Bude-li tento trend pokračovat ještě přes první kvartál roku 2015, bude to podle Norges Bank, norské centrální banky, znamenat recesi, což v předlužených norských domácnostech bude znamenat poměrně velký problém. V této situaci si Norsko zkrátka nebude moci dovolit ignorovat mínění mezinárodního společenství a tvářit se, že je ve všem nejlepší a příkladné.

Že je něco shnilého ve státě norském se veřejnost dozvěděla na podzim, kdy vláda přiznala, že v léčebnách pro staré lidi a dlouhodobě nemocné dochází k systematickému a dlouhodobému porušování lidských práv, zanedbávání péče a šikaně. To je další téma, o kterém si špitali vrabci na střeše už mnoho let, ale které bylo médii i vládou opomíjeno a čemuž většina lidí nechtěla věřit. Bude tedy mnohem snazší uvěřit tomu, že se v Barnevernet děje něco hodně ošklivého, s vědomím, že v jiném odvětví sociálního státu docházelo k tak velkým systémovým pochybením.

Zároveň je potřeba znovu zdůraznit, že problém je potřeba vyřešit jednou provždy. Kreativní řešení typu diplomatická ochrana pro syny paní Michalákové či dohoda mezi Norskem a Švédskem o uznání posudků švédské sociálky může pomoci těmto konkrétním dětem, ale v momentu, kdy se tak stane, už budou na mušce další děti a BV si dá pro příště pozor, aby nebylo tak snadné využít podobnou metodu jen tak v budoucnosti. Rovněž je potřeba myslet na norské rodiny, které jsou, navzdory tomu, co se píše na různých českých blozích, mezi pochybnými rozhodnutími BV zastoupeny více, než rodiny zahraniční a které nemají žádnou mezinárodní ochranu, za které se nepostaví žádná zahraniční vláda a jejich domácí už vůbec ne. I ony si zaslouží, aby se systém změnil. To, co je uvedeno výše, nemusí automaticky znamenat, že BV letos prohrála, ale udeří-li se ve správný čas na správné místo, může dojít k souhře faktorů, díky nimž tento necitlivý úřední šiml prohraje jednou provždy.