Proč jdu do politiky? I proti lidem typu Víta Bárty.

Na všechno bych se na vašem místě vykašlal, koupil bych tryskáč a odletěl někam na ostrov do Karibiku. Ano, to často slyším, když se mě novináři či moji známí ptají, proč „lezu do politiky“, když to nemám vůbec zapotřebí.

Doteď jsem ten důvod možná trochu nekonkrétně vysvětloval jako vlastní sebeobranu až domobranu, jako obranu toho, co jsem zde za dvacet let často navzdory našim politikům a jejich experimentům - od divokých privatizací přes opoziční smlouvy až po každoroční hrátky s DPH - vybudoval.

Nyní už bude asi každému jasnější, oč mi vlastně v politice jde. Frustrace lidí z každodenních zpráv a problémů, které jim naši politici svou nekompetencí přinášejí, se zákonitě musí v něco přetavit.

Obávám se, že to nemůže být nic pozitivního. Naopak, lidé, kteří se denně střetávají s arogancí politiky v kontrastu s vlastní realitou, budou hledat někoho, kdo pro ně najde konkrétního „viníka jejich strádání“.

Aktuálně se o to snaží novopečený šéf zmírající strany nazvané Věci veřejné. Jde na to přes primitivně populistickou rovnici: já vám ukážu viníka vašich strastí, vy mi dáte svůj hlas.

Zatím jsou jeho nesmysly o cenách rohlíků u nás a v Německu spíše k smíchu. Stačí se informovat u obchodních řetězců, za kolik rohlík nakoupí od výrobců, za kolik ho poté prodají, a bude po kampani. 

Nebezpečí ale vidím v tom, že zde neúspěšný politik může veřejně vyhlašovat osobní boj někomu, kdo na rozdíl od onoho politika nemá problémy se zákony a s korupcí uvnitř vlastní strany.

Tento politik navíc poté, co podvedl půl národa, sedí ve sněmovně, takže si užívá nejen našich peněz, ale také nezasloužené pozornosti médií. Proti tomu se samozřejmě dá bránit těžko, ale něco se dělat dá. Za nikoho se neschovávat, jít do politiky a říkat pravdu.

Připouštím, že lidé mé motivaci třeba neuvěří, neuvěří mně, neuvěří faktu, že zde může někdo podnikat poctivě a chtít, aby to, co vybudoval, nebylo zničeno a rozkradeno. S tím nic nenadělám. Stejně jako nic nenadělám s předsmrtným křepčením šéfa jedné marginální, i když stále ještě parlamentní strany.

Uklidňuje mne ale, že mě nic podobně trapného a ponižujícího jako jeho nečeká. Mně totiž nejde v politice ani o prachy, ani o život. Jde mi o to, aby o mně a o mých blízkých nerozhodovali lidé podobného charakteru, jakým disponuje Vít Bárta.

Andrej Babiš