Novou daň nechystáme, chceme trestat zloděje

Deník Právo přišel minulý týden s informací, že úředníci ministerstva financí připravují zavedení takzvané „daně ze životního stylu“. Přesněji řečeno, zřejmě tuto informaci získal z Úřadu vlády. Tam ovšem ležela analýza, která nabízela řešení, jakým způsobem stát může získat zpátky nelegálně nabytý majetek. Ministerstvo samotné žádnou daň zavádět nechce, úředníci tedy ani nic takového nepřipravují, ale média si žijí z nesmyslného tématu dál.

Analýza, z níž zřejmě deník Právo a vzápětí i další média, která opět nevěděla, o čem píší, čerpaly, navazuje na programové prohlášení vlády a koaliční smlouvu. Strany vládní koalice se zavázaly, že přijmou opatření, která úřadům umožní žádat prokázání původu majetku a v případě, kdy tento původ majetku dotyčná osoba nebude schopná prokázat, tento majetek buď vyžadovat soudní cestou, nebo žádat jeho zdanění.

Když už média něco „investigativně“ obdrží, mohla by se alespoň zeptat daného úřadu, který dokument vydal, jak to myslí. Bylo by to rychlé: Žádnou daň z životního stylu či luxusu nechystáme, chceme, aby finanční úřady měly efektivnější nástroje ke zdanění příjmů, které pocházejí z nepoctivých zdrojů.

Česká média ale fungují jinak. Napíší nesmysl (Pozor, chystá se „daň ze životního stylu“!) a ostatní média tento nesmysl bez jakýchkoli skrupulí převezmou. A některá si k tomu nesmyslu ještě podle potřeby přisadí své, jako třeba v úvodníku Reflexu pan Stoniš, který má za to, že se na financích zřizuje odbor, jenž bude zkoumat, „zda si občanstvo nežije nad poměry“. Osobně je mi jedno, zda si někdo žije nad poměry (na dluh), ale není mi jedno, když někdo krade.

Kdyby se někdo z důvtipných novinářů zeptal na ministerstvu financí, jak chceme podezření o nelegálně nabytém majetku řešit, řekli bychom mu to. Mimochodem, třeba ve Francii dodatečné zdanění už i při podezření, že někdo nabyl majetek nelegálně, zavedli. Nejde o žádnou „daň z luxusu“, ale o daň z nabytých věcí, u nichž člověk není schopen doložit, kde na ně vzal a kde je zdanil (je jedno, zda jde o dům za deset milionů, nebo o jachtu za sto milionů).

My se touto cestou vydat nechceme. Právě na základě analýzy, kterou někdo vynesl z Úřadu vlády se senzačním zjištěním, že Babiš chce zavádět „daň z luxusu“, jsme došli k závěru, že pro české prostředí bude nejvhodnější cestou tzv. „přenesení důkazního břemene“. Základní princip je poměrně jednoduchý: správce daně má právo se poplatníka dotázat, z jakých zdrojů financoval svůj majetek. Poplatník by měl povinnost doložit, že zdroje financování byly řádně zdaněny. Pokud poplatník neprokáže, jak svůj majetek financoval, může ho správce daně zdanit běžnou sazbou. Povinnost dokladovat zdroje nabytí majetku se bude vztahovat pouze na majetek, jehož cena přesahuje určitou hodnotu. Drtivé většiny daňových poplatníků se tedy nijak nedotkne. To vše ale bude teprve diskutováno v koalici, takže nemá cenu se pouštět do podrobností, natožpak do jakýchsi závěrů, že se chystá odbor na „daň ze životního stylu“.

Chápu, že média mají ráda zkratku a jednoduchost, ale život tak jednoduchý není. Babiš opravdu nepřipravuje nic, co by šikanovalo poctivé podnikatele, kteří si na své majetky poctivě vydělali. Nejsem sám proti sobě. Proti mně je spousta jiných. Včetně médií, která hledají cokoli, co by mi mohla omlátit o hlavu. Házet na mě „daň ze životního stylu“ nebo „daň z luxusu“, to je ovšem opravdu střelba vedle. Trestat někoho za životní styl ani za luxus nehodláme. Hodláme konečně trestat zloděje.

Andrej Babiš, psáno pro Lidové noviny