Víte, co je to politika? Tak třeba když vám Petr Gazdík ve sněmovně jeden den přizná, že ho vaše dobrá argumentace nalomila a na ČT ujišťuje redaktora, že to fakt není sranda.
Načež hned po víkendu pro deník Právo prohlásí, že to tak nemyslel, a že asi novináři nechápou jeho smysl pro humor. Vysvětlení: asi na něm zapracovali kluci od Kalouska. Nebo když Marek Benda v roce 2011 za vlády ODS vykřikuje, že většina má právo bránit se teroru menšiny, tehdy socialistů, aby momentálně terorizoval současnou koalici. Tak přesně tohle pro mě politika není. Šel jsem do politiky, aby u nás bylo lidem líp. Jenže když budou naši politici lhát a měnit názory podle toho, jak se jim to zrovna hodí, tahle země se nikdy nikam nedostane.
ODS s TOP 09 mají navíc tu drzost, že mě obviňují z toho, že jsem diktátor, když chci, na rozdíl od nich, i v parlamentu normálně pracovat a dát poslanecké diskusi jasná pravidla. A Václav Moravec mě v OVM klidně osočí ze salámové metody. „Když se mi to hodí, měním jednací řád.“ Není to pravda. Hnutí ANO o tom mluví už od nástupu do sněmovny. Už třeba v květnu 2014 vystoupila naše poslankyně Jermanová v Interview ČT a vysvětlovala, proč je současný jednací řád sněmovny zastaralý a proč by měl odpovídat moderní době a tomu, jak fungují podobné jízdní řády parlamentů v západní Evropě.
Proto teď znovu, když je to aktuální, navrhuje hnutí ANO ve spojení s koaličními partnery omezení poslaneckých obstrukcí. Ty totiž mění demokracii v diktaturu, ve které vládne menšina.
ODS s TOP 09 o tom mimochodem dost ví. Když potřebovaly v roce 2011 schválit své zákony, omezily poslaneckou rozpravu i řečnickou dobu na 10 minut. ČSSD si tehdy stěžovala u Ústavního soudu, ten ale její stížnost zamítl. Asi fakt není náhoda, že lidé nejvíc opovrhují parlamentem, když vidí, jak poslanci místo práce za jejich peníze čtou knížky a smějí se jim do očí. A to nechci zdůrazňovat takovou banalitu, že nás takový zbytečný den ve sněmovně stojí statisíce korun.
Ale chápu naše politiky, že se jim po dvaceti letech praxe nechce své zvyky měnit, a abych jim tu hračku nikdo nesebral, vykřikují věty o obraně demokracie. Přitom ale vědí, že je to nesmysl: i ANO může být jednou v opozici, kam by nás nejrychleji poslalo právě to, kdybychom demokracii ohrožovali. My ta pravidla vymýšlíme tím pádem i pro sebe. Už třeba jen proto, že nový jednací řád jako zákon by stejně platil nejdříve až v novém volebním období.
Každá demokratická vláda samozřejmě musí vyslechnout argumenty opozice a dělá to i ta naše na jednání výborů, podvýborů, na seminářích. Diskuse je demokracie, říkal i prezident Masaryk. Demokraticky zvolená většina ale musí být schopna vládnout, protože jinak můžeme zrušit i demokratické volby a vrátit se k totalitě. My se ale místo toho snažíme naši demokracii kultivovat. Proto spolupracujeme i na případné změně fungování parlamentu s ústavními právníky.
I podle nich je rarita, když jednací řád parlamentu upravuje zákon, jak to známe od nás. Ale nedivte se politikům, že to tak chtěli. Tím déle se pak takový řád novelizuje a zkušení čeští politici, kteří v tom umí chodit, v něm můžou vymýšlet ty své kulišárny, díky kterým pak zabetonují celý chod sněmovny. Neměli bychom jim ale za tu jejich „vyčůranost“ tleskat. Stačí se podívat do vyspělých evropských demokratických zemí kolem nás. Fungují podobně, jako nyní navrhujeme my. Nebo jsou snad podle ODS a TOP 09 Německo, Rakousko, Finsko, Švédsko a Francie zaostalé diktatury?
Nejen v Německu se jednací řád parlamentu i doba diskuse řídí poměrem síly jednotlivých politických stran, tedy demokratickou vůlí voličů; v Rakousku omezují délku vystoupení v parlamentní rozpravě na 20 minut, aby poslanci náhodou nezapomněli, že pracují pro lidi a nejsou v divadle; Švédsko poslance limituje čtyřmi minutami a ti navíc musí své příspěvky avizovat den předem; ve Francii rozhoduje o délce diskuse vedení parlamentu. U nás máme místo toho zákon, který práci parlamentu znemožňuje a nahrává těm, kdo na jednání sněmovny chtějí místo debaty číst příběhy Káji Maříka. Za hnutí ANO navrhujeme, že by diskuze ke každému bodů měla mít pevně stanovený počet hodin, který by se poměrově, podle volebních výsledků, rozdělil mezi jednotlivé strany v Parlamentu.
Možná by proto měli opoziční poslanci jezdit na placené exkurze spíš do západní Evropy než do exotické Afriky a Asie. Parlamentní obstrukce u nás politici zneužívají, když jim chybí demokratický mandát od voličů. Jasná pravidla fungování, která chceme i pro náš parlament, nejsou protidemokratická. Naopak naši demokracii posílí. A třeba si pak práce poslanců začnou víc vážit i lidi, kteří si nás platí.
Obvykle se v politice neřídím ODS, protože jsem přišel napravit to, co naší zemi způsobila. Přesto bych rád odcitoval šéfa jejích poslanců Zbyňka Stanjuru. Ten kvůli poslaneckým obstrukcím ČSSD pronesl 1. listopadu 2011 jednu moudrou věc, jíž by se ODS měla řídit i dnes: „Kdo neumí za 20 minut říct, co chce, tak už mu ani 21. minuta nestačí.“
