Mediální lži a suchá pravda o biopalivech

Je to měsíc, co jsem začal dopisovat na blog iDnes a přiznávám, že se občas odvážím podívat na komentáře pod článkem. Mezi diskutujícími se najde poměrně dost lidí, kteří uvěřili stokrát opakovaným lžím o řepce, biopalivech, o tom, jak na řepku a biopaliva dostáváme dotace, jak na nich bohatneme a jak já osobně (většinou tajně večer po práci) biopalivy zdražuji benzín a naftu. Aby se tyto nesmysly šířené především deníkem Blesk a učedníkem postřeleného prezidenta Petrem Machem nakonec nestaly pravdou, pokusím se zde některá fakta o řepce a biopalivech  vysvětlit.

Lež: Po schválení povinného přimíchávání příměsí do pohonných hmot česká pole zaplavila řepka.

Pravda: Množství řepky, která se v Česku pěstuje, nesouvisí s výrobou biopaliv u nás. Podobné množství jako dneska se na našich polích pěstovalo i v devadesátých letech, a to především na vývoz. Podle dat Českého statistického úřadu se od roku 2000 pěstuje přibližně na 350 tisících hektarech orné půdy, tedy asi na deseti procentech celkové plochy orné půdy v České republice. Povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot u nás bylo přitom schváleno až v roce 2007.

Lež: Agrofert vlastní většinu zemědělské půdy v České republice. Na většině polí zemědělských společností Agrofertu pěstuje hlavně řepku.

Pravda: Česká republika disponuje 4 miliony hektarů zemědělské půdy, 3,5 milionu hektarů je půda, na kterou se dají oficiálně získat zemědělské dotace. Společnosti Agrofert Holding v současnosti obhospodařují asi 97 000 hektarů, což představuje 2,8 procenta. Většinu polí si přitom naše společnosti pronajímají od soukromých vlastníků. Řepku pěstujeme asi na 16 000 hektarech, což představuje 16,4 procenta z námi obhospodařované půdy. Celkově tedy společnosti Agrofertu pěstují řepku na 0,45 % rozlohy veškeré obdělávané půdy v Česku.

Lež: Veškerou řepku v České republice zpracovávají firmy Andreje Babiše, Babiš si tedy může diktovat ceny.

Pravda: Veškerou řepku zde zpracovávala přibližně do roku 2008 ústecká Setuza, zbytek šel na vývoz. Poté, co se Setuza kvůli svým vlastníkům (Mrázek, Pitr, Sisák) dostala do problémů a začala nám dlužit nemalé peníze, jsme se rozhodli postavit fabriku vlastní. A nebyli jsme sami, kdo takto investoval. Původní továrny Setuzy v Ústí nad Labem a Olomouci odkoupily nadnárodní koncerny Glencore a ADM. Ty nyní disponují přibližně stejnou kapacitou ke zpracování řepky jako my. I tak se stále značná část české řepky vyváží ke zpracování do zahraničí.

Lež: Přimíchávání do pohonných hmot prosadil v České republice Babiš.

Pravda: Biopaliva se začala vyrábět v Jižní Americe v 70. letech. Poté je následovaly USA a další země v Asii. U nás se biopaliva vyráběla už v 80. letech, kdy se o nich začalo vážně mluvit jako o alternativních pohonných hmotách i v západní Evropě. Výrobu biopaliv u nás začala v roce 1993  podporovat vláda Václava Klause, státní dotace tehdy prosadil ministr zemědělství Josef Lux, který tak chtěl pomoci českým zemědělcům. Evropská unie pak schválila kvóty pro příměsi biopaliv do pohonných hmot v květnu roku 2003 a směrnici dále upravila dalšími normami v roce 2005. První krok k povinnému přimíchávání biopaliv u nás učinila na popud EU česká sněmovna v roce 2007 s tím, že v roce 2010 měl být poměr biosložek v palivech zvýšen, což se také (i díky lobbingu českých zemědělců) stalo.

Lež: Babiš přimícháváním biosložek zdražuje benzín a naftu, a to (jak praví Blesk) až o dvě koruny na litr!

Pravda: Do benzínu se přidává líh (etanol), jeho největším výrobcem je u nás úspěšná francouzská nadnárodní společnost Tereos TTD, které kupodivu „zdražování“ benzínu nikdo nevyčítá. Do nafty se přilévá metylester řepkového oleje (MEŘO). Tohoto oleje naše firmy ročně vyprodukují 180 tisíc tun a zdaleka nemá odbyt jen na českém trhu a rovněž nikoli jen v biopalivech. Biosložka stojí v litru nafty 25 až 50 halířů, při dnešních cenách tedy tvoří maximálně 1,5 procenta z částky za litr.  Jen pro zajímavost: spotřební daň z litru nafty činí 11 korun, DPH více než 6 korun.

Lež: Babiš a spol. dostávají na výrobu biosložek dotace od státu.

Pravda: Tuto nejoblíbenější lež pana Macha úspěšně vyvrátí každý český zemědělec, který dostává z Evropské unie přibližně pět tisíc korun na hektar tak, jako dostáváme i my. Žádné další dotace na biosložky, na řepku či na pěstování čehokoli jiného od našeho vstupu do Unie neexistují. Nutno dodat, že evropské dotace pro české zemědělce jsou nesrovnatelně nižší než dotace pro zemědělce ze „starých“ států EU. Na jeden hektar půdy dostáváme průměrně polovinu toho (asi 250 eur), co dostává řecký zemědělec (500 eur). Český daňový poplatník nedoplácí na řepku a bioložky ani korunu. Náš stát pouze dotuje chov hospodářských zvířat, aby byla prodejná v evropské konkurenci (což se, jak vidíme na cenách vepřového, stejně nedaří). Na těchto dotacích naše společnosti loni získaly přibližně 50 milionů korun. Jen na daních z příjmu naše firmy loni státu zaplatily přibližně 800 milionů, osobně jsem pak odvedl daně z příjmů ve výši 24 milionů korun.

Andrej Babiš