Jak je to s dluhem?

Vývoj státního dluhu každé země patří mezi nejdůležitější makroekonomické ukazatele, který zajímá nejen její občany, ale i mezinárodní instituce, věřitele a novináře napříč kontinenty.

Protože je velikost ekonomiky každé země jiná, k vzájemnému srovnávání se vždy používá poměr mezi velikostí státního dluhu příslušné země a jejího ročního hrubého domácího produktu (HDP). Například státní dluh České republiky představuje 37,2 % jejího HDP, Německa přibližně 70%, Rakouska 80%, Řecka 180% a Japonska dokonce 230%. Přesto, že Česká republika se velikostí svého dluhu řadí mezi nejméně zadlužené země Evropské unie, chceme udržovat trend jeho snižování a to se nám již druhý rok po sobě daří. Takže zatímco v roce 2013 byl státní dluh 41,3%, v roce 2014 už jen 39% a loni poklesl na zmíněných 37,2%. Od mého nástupu na Ministerstvo financí se tedy podařilo z dluhu umazat 4 procentní body.

Podíváme-li se na absolutní čísla, tak v roce 2013 byl státní dluh 1 683,3 mld., v roce 2014 1 663,7 mld. Kč a v roce 2015 1 673 mld. Kč. Tedy během dvou let pokles o 10 mld. Kč. Kdybychom v prosinci 2015 nevyužili historicky nejlepších podmínek k půjčování, kdy nám věřitelé za naše dluhopisy platili až dvouprocentní úrok a bylo možno si půjčovat a zároveň na tom vydělávat, státní dluh by byl ještě o 10 mld. Kč nižší. To by však bylo drahé pozlátko. Dluh, za který nic neplatíme a vyděláváme na něm, nám totiž v loňském roce vynesl do státního rozpočtu půl miliardy. A nižší schodek znamená více peněz na splácení dluhu v budoucnu.

Když Ministerstvo financí v pátek zveřejnilo zprávu o řízení státního dluhu v roce 2015, kvitovaly světové agentury v celku bleskově další pokles dluhu České republiky o 1,8 p.b. O to větším překvapením pro mě i kolegy z Ministerstva financí byly titulky v českých médiích, kde se psalo o "navrácení k trendu zadlužování", "nepodařeném zopakování poklesu státního dluhu", či nárůstu zadlužení. Jinými slovy skutečnost druhého významného meziročního poklesu podílu státního dluhu na HDP byla zcela upozaděna a zdůrazněna byla méně vypovídající a z hlediska mezinárodního srovnávání marginální změna absolutní výše dluhu, a to ještě jako negativní zpráva. Přitom neprovést úspěšné prosincové transakce za 9,3 mld. Kč, by bylo z hlediska řízení veřejných financí i zdravého rozumu rovno ekonomickému zločinu.

Říká se, že dobrá zpráva není pro média žádná zpráva. Je novým trendem vyrábět z dobrých zpráv špatné?