Deník nepolitika: Nebezpečí neužitečných idiotů

Na tiskové konferenci před podepisováním programové koaliční smlouvy jsem řekl, že to bylo asi nejdelší jednání, jaké jsem kdy vedl. Jednání trvala měsíc, bezmála dva týdny byl předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek na stáži za mořem. V den, kdy se měla smlouva podepsat, nám pak předseda přes média vzkázal, že potřebuje tolik a tolik postů a že do té vlády jeho strana vlastně vůbec jít nemusí.

Zvykl jsem si, že politika je především hrou pro média. Ta se projevuje třeba tím, že někdo na trojstranném jednání něco řekne a pak v médiích říká něco jiného. Někdo jiný pak třeba slíbí, že se do médií nebude do dalšího jednání vyjadřovat, ale večer ho vidíte zasvěceně hovořit v televizi nebo slyšíte v rádiu.

Na takové jednání opravdu zvyklý nejsem. Jsem zvyklý něco dohodnout, podat ruku a držet slovo. To, co v byznysu funguje a co si kvůli pověsti nikdo netroufne porušit, v politice funguje nějak naopak. Svou pověst si přitom politik pak asi nějak odvypráví v médiích.

Původně jsem chtěl popsat, jak takové jednání vůbec vypadá, co jsme těch více než pět hodin v noci z úterý 3. prosince vlastně dělali. Že se na klubu ČSSD podávaly studené talíře s českým salámem, že má Bohuslav Sobotka kupodivu smysl pro humor (zvlášť pro ten černý), že si u jednání, ke kterým nemám co říct, vypisuji esemesky (odpovídám hlavně na dotazy novinářů), že za KDU-ČSL mluví hlavně jejich matador Jan Kasal a že je atmosféra v podstatě uvolněná a že se opravdu na krev řešilo jen pár bodů, především tedy těch, které se týkaly daní, a že tyhle body stejně nakonec řešili straničtí experti.

Každý si do koaliční smlouvy prosadil, co potřeboval, my jsme především zamezili navyšování daní, sociální demokracie tlačila rušení poplatků a převedení některých komodit do nižší sazby, lidovci pak výhody pro rodiny s dětmi. Všichni mohli být spokojení, i když nikdo samozřejmě nemůže říct, že je z jeho pohledu smlouva dokonalá.

V pátek po rozhovoru pana Bělobrádka, který hodnotil něco, u čeho sám nebyl, mne trošku zase přešla nálada. Zkoušel jsem to řešit zakoupením staročeského trdelníku na Malostranském náměstí, ale úplně to nepomohlo.

Došlo mi totiž, že to horší vyjednávání nás teprve čeká. Bude to jednání o resortech, o počtech ministerstev a o jménech. Přesto, že by (alespoň podle mne) mělo být jednání o programu mnohem důležitější, bude asi mnohem náročnější jednání o obsazení resortů (nezávislý pozorovatel by zcela správně řekl "o korytech").

Doufám, že se přiblížíme víc tomu byznysovému vyjednávání - bez podrazů, bez trdlování před kamerami a bez mediálních vzkazů, které se blíží vydírání. Samotné jednání o počtu resortů a o jménech ukáže, jak se k sobě jako partneři budeme (když to vyjde) chovat po následující čtyři roky.

Už jsme si ověřili, že umíme jednat civilizovaně. Měli bychom se také spolehnout na to, že dané slovo platí a že někdo z jednajících nebude za pět minut do médií říkat něco, co na jednání vůbec nepadlo. Vzkazy a vydírání přes média neuznávám, pojďme si své požadavky říkat z očí do čí. Bude přece lépe si i to nepříjemné vyříkat hned teď, než se do toho pouštět za půl roku.

Lidé v Česku si sice už na takzvané "vládní krize" zvykli, minulá vláda měla nějakou krizi každý týden, ale já bych chtěl opravdu něco užitečného dělat. Nakonec, v koaliční smlouvě je toho na programu až dost.

Pan Bělobrádek se v rozhovoru pro páteční MF Dnes rozčiloval, že KDU nebude ve vládě dělat užitečné idioty. Já jen mám obavu, abychom s tímhle přístupem neskončili někdy na Tři krále jako neužiteční idioti všichni. A to i s podepsanou koaliční smlouvou, kterou nebude mít kdo naplňovat.

Andrej Babiš