Deník nepolitika: Kalouskovo popření a návštěva u prezidenta

Byl to zajímavý týden. V úterý začala mimořádná schůze sněmovny, na níž se projednávalo pět návrhů Rekonstrukce státu. Strany bývalé vládní koalice se snažily zabránit přijetí služebního zákona do prvního čtení. Důvod pro neuvedení této normy do praxe zde politici hledají a nacházejí už 12 let. Zákon jsme každopádně po dvou dnech plných vystoupení politiků z TOP 09 a ODS přijali.

Nejvíce odmítavých projevů předvedl ve sněmovně pan Kalousek, který bojuje proti tomu, abych mohl nastoupit na ministerstvo financí. Ve svých vystoupeních mimo jiné tvrdil, že to tak nemyslel, když v roce 2002 dvakrát (!) hlasoval pro zákon, který ruší povinnost pro ministry předkládat lustrační osvědčení.

Dva dny jsme tedy poslouchali lži o tom, jak rušíme lustrační zákon, jak přijímáme Lex Babiš, jak pouštíme estébáky na ministerstva. Někteří politici ještě stále nepochopili, že když mluví o estébacích, mluví hlavně o těch, kteří byli zaměstnanci StB a kteří mě zapsali na nějaké své seznamy (je zajímavé, že estébákům se nedůvěřuje, ale jejich seznamům se bezmezně věří).

Někteří politici, hlavně ti, kteří naši zemi dovedli do dnešní situace, nepochopili, že 25 let od pádu totality už s pouhým nadáváním na estébáky nevystačí, že by se měli také ohlédnout a shrnout si, zda jejich působení v politice někomu (kromě jich samotných) prospělo.

Slovní ekvilibristiky spojené s občasnými obstrukcemi vůdců té pravé a jediné pravice každopádně nebránily tomu, abychom si během nich nepopovídali na Hradě s Milošem Zemanem. Prezident si začal od středy zvát kandidáty na ministry. Na rozdíl od jednání sněmovny návštěvy probíhaly svižně, věcně a bez zbytečných průtahů.

S Milošem Zemanem jsme mluvili také o tom, jak to bylo s StB, jak kapitán Lorenc nechal v roce 1989 spálit 15 tisíc svazků, jak se na seznamech objevili lidé z okolí Václava Havla, jak StB tehdy evidovala kdekoho, v podstatě kohokoli, kdo se jí hodil, anebo mohl hodit.

Na Hradě se žádné drama neodehrává, vlastně se neodehrává ani ve sněmovně. Skutečné drama se odehraje na resortech a ve státní správě. Tedy, ono se tam už odehrává a všichni to dobře vědí. Úředníci v resortech jsou konsternováni tím, že se někdo zajímá o to, jak jejich resorty fungují, jak se jim v nich pracuje a co by se v jejich práci mělo zlepšit.

Služební zákon, více pravomocí, jistotu v práci a záruku, že je jako odborníky nenahradí nějaký kamarád politika, potřebují všichni. I o tom budeme mimochodem mluvit s panem předsedou Sobotkou na pondělním jednání ve sněmovně, na němž budeme řešit také obsazení náměstků na resortech. S výstupy z tohoto jednání vás určitě seznámíme.

Jaká je situace ve státní správě, nezajímá jen nás, kteří v České republice žijeme, ale i potenciální investory. V poslední době jsem mluvil i se spoustou diplomatů. S velvyslancem Jižní Koreje jsme se bavili o projektu výstavby fabriky na výrobu pneumatik, která má zaměstnat 1500 lidí. Tomu projektu bych rád pomohl. Jižní Korea zde v poslední době investovala do aerolinií, vyrábí tu auta, chce také investovat do jaderných technologií a my bychom jí měli vyjít vstříc.

Stejně tak musíme udělat všechno pro to, aby centrální sklady amerického internetového prodejce Amazon vznikly u Brna a nikoli v Polsku. Nemůžeme se vzdát takové investice, která pomůže k zaměstnání opět 1500 lidí, jen proto, že se brněnští zastupitelé nedokážou domluvit na přípojce, která má k těmto skladům vést.

K těm, kteří v České republice chtějí investovat, bychom měli být vstřícní a ukázat, že tu samospráva a státní správa fungují. Pro investory není problém odejít někam jinam, pro Českou republiku nezaměstnanost problém je. A veliký.

Andrej Babiš