Nálada v zemi, odkud i uprchlíci prchají...

Nyní se přetřásá kauza skupiny iráckých křesťanů, které kousek za našimi hranicemi zadržela německá policie. „Účastníci zájezdu” byli odhaleni, ale rozhodli se požádat o azyl u našich západních sousedů.  

Ministr vnitra Milan Chovanec se po tomto incidentu rozhodl pozastavit projekt Generace 21, který organizaci přesídlení uprchlíků zajišťuje. Při četbě těchto informací jsem se musela pousmát. Vzpomněla jsem si na rozhovor, který jsem vedla s jedním kamarádem minulý rok na počátku léta, v době, kdy Evropa procházela prvními ataky migrační krize. Tenkrát jsem obdivovala jeho klid a nadhled. 

„Situace bude vážná,” pravil kamarád nad sklenkou ledové kávy. „Pro nás však ne zoufalá.” 

„Myslíš? Evropská unie se ptát nebude, uprchlíky nám sem vnutí.”

Kámoš se usmál: „Moc posloucháš populisty. Tak zaprvé - v Evropské unii je Maďarsko. Orbán jede a bude dělat problémy. Za druhé - myslím, že Bohouš nás ještě překvapí. Zeman v tomhle vycítí populistickou příležitost a nedovolí hošíkovi, aby mu to kazil podlézáním unii. Za třetí - upřímně - ty být uprchlík, ty bys tady chtěla žít?”

„No, tak kdybych neměla na vybranou...Pořád lepší než země ničená válkou, ne?” snažila jsem se vcítit do kůže vystrašeného uprchlíka, který za sebou nechává celý dosavadní život a chytá se jakékoli naděje na lepší budoucnost. Ženská empatie, no... 

„Ty jsi fakt naivní. Ale ono se není čemu divit. Nikdo sem nepustí informace, že se do těch lidí v jejich zemích pouští propaganda o tom, jak se budou mít v Evropě dobře. Neříkám, že všichni jsou ekonomičtí uprchlíci, to asi ne. Fakt se tam bojuje. Proč ale utíká tolik mladých mužů? Kdo má zájem na tom, aby se Evropa dostala do chaosu? Kdo to financuje, hm? I když to vypadá hrozně, myslím, že problémy bude mít hlavně Německo a západní země. My jsme byli vždycky mezi kameny a určitě to tak zůstane. Masivní příliv bych u nás nečekal.” 

Nic jsem na to tenkrát neřekla, spíš jsem rozvažovala a sledovala vývoj situace dál. Musím uznat, že kdyby měl kamarád produktivní věk před třiceti lety, uplatnil by se v Prognostickém ústavu (a nebo taky ne, protože na to až příliš miluje pravdu). Jak to tedy vypadá? Maďarsko se „šprajcuje,” Sobotka kormidluje mezi EU, Zemanem a reptajícími občany, no a samotní uprchlíci? Když projedu internetové články a pod nimi probíhající diskuze, zanechává to ve mě značně hysterický dojem. Tak hysterický, až nebezpečně nakažlivý. Ptám se, kde se v lidech tolik nenávisti bere a chce se mi nešťastně smát, když vidím, že masy jsou tak lehce ovladatelné. Na druhou stranu - lhala bych, kdybych tvrdila, že obavy nemám. Samozřejmě, že je mám. Současné směrování evropské politiky sleduji s napětím, nicméně ne s nenávistí, která zaslepuje a činí situaci ještě horší. Frau Merkel je, myslím, jen špička ledovce. Aby jeden pochopil složitost celé situace a zájmy všech stran zainteresovaných v tomto monstrprojektu, na to by musel znát informace, které však z „pochopitelných důvodů” běžný smrtelník znát nesmí... 

Politika je služba - respektive - tváří v tvář současné situaci - politika by měla být služba. Služba lidu. Škoda, že někdo to chápe především jako službu sobě samému a vlastním zájmům. Buďme rádi, že žijeme v zemi, odkud zatím i uprchlíci prchají. A nenechme se zmást lacinou propagandou, nedělejme ukvapené závěry, neházejme všechny muslimy, křesťany, uprchlíky a islamisty do jednoho špinavého pytle. Nejsou ti lidé ostatně jen figurky na šachovém poli mocných hráčů? Problém je složitější, než jak se navenek prezentuje. Politicky složitější, ale možná v podstatě  psychologicky primitivní. Touha po moci je u některých lidí a skupin silnější než zdravý rozum a charakter. Udržme si tyto atributy proto aspoň my...