Mám staršího partnera - no a co?

Patřím ke skupině žen, která je okouzlena staršími muži. Kdykoli to někde řeknu, dostane se mi potměšilého pohledu. Panuje představa, že vztah mladé krásné ženy a staršího zkušeného muže slepují peníze. Opravdu? Jen a pouze ne. 

Už od doby, kdy lidé v pubertálním věku zkoušejí koketovat s opačným pohlavím jsem měla problém. Nikdo z mých vrstevníků mě absolutně nezajímal. Nechápala jsem, jak mohou moje kamarádky chodit s kluky v našem věku. Jo, někdy sice tyto „ucha” byla o pár let starší, ale stejně se jednalo pořád o chlapce. Bez zkušeností. Bez šarmu. A s podivným hlasem (to mutování musí být vážně peklo). Já byla naopak fascinovaná muži tak mezi 40 až 55 lety. Doma z toho šíleli. Pochopitelně. Kamarádky to moc nechápaly. Pochopitelně. Já se trochu styděla. Pochopitelně. Ale za žádnou cenu jsem se nechtěla přizpůsobit většinovému diktátu. Jenže taková fascinace staršími muži sebou nesla hodně komplikací. Nejsem zrovna z těch, kdo by druhým rád „lezl do zelí” (v tomhle věřím na zákon karmy). A řekněme si upřímně - mnoho starších mužů už je zadaných nebo rovnou ženatých. Pak je tady určitá skupinka rozvedených. Při představě, že bych domů přivedla rozvedeného přítele a vyvdala třeba čtyři děti, je jasné, že bych způsobila rodině hromadný infarkt. Nebo sobě vydědění. Pak zbývá třetí skupina. Muži mezi 40 a 55 lety - svobodní. Na mysl se dere ten příšerný výraz „starý mládenec.” Vnuká to nejrůznější myšlenky, proč jím asi dotyčný je. Když pominu tak ušlechtilou činnost, jakou je duchovní zasvěcení, nebo materialistickou záležitost, jakou je workholismus...napadají mě vlastně jen další „ismy.” Alkoholismus, egocentrismus, sadismus... No, popojedem...

Během let, kdy se moje preference nijak nezměnily, jsem si tuhle otázku položila během sebezkušenostního psychologického výcviku. A rázem bylo všechno jasné. Chyběl mi otec. Ten biologický se mnou pobyl jen necelé dva roky, než ho k smrti zničil alkohol.  A nevlastní táta sice zastoupil otcovskou postavu, ale zastoupil ji velmi dominantně, nesmlouvavě a manipulativně. Bála jsem se ho a nedokázala jsem s ním nikdy navázat důvěrný vztah. Dnes jsem mu už odpustila, vidím, že to v životě taky neměl snadné, ale silně mě ovlivnil v mnoha směrech. I v přístupu ke vztahům. 

Po racionální stránce si tuto skutečnost uvědomuji, avšak ta emoční stránka na tom nechce nic měnit. I když to někdy přináší nesnáze, a lidé na to hledí skepticky. Je velmi jednoduché šmahem odsoudit a zaškatulkovat slečnu po boku staršího muže jako zlatokopku. Samozřejmě, že jsou takové případy, kdy je žena s mužem jen z vypočítavosti. Ale i mezi partiemi kolem třicítky lze dnes najít množství majitelů zlatých kreditek. A peníze nejsou všechno. Jak říkám z vlastní zkušenosti, na starších mužích se mi líbí - hlavně ty zkušenosti. Takový muž už v životě něco prožil. Poslouchat jeho zážitky je někdy zábavné, jindy velmi poučné. Starší muž se dívá na svět jinak než vyjukaný dvacátník. Z rukávu vytáhne rady. Dá podporu. Musím říct, že několikrát jsem řešila důležitou situaci a trpěla jsem nejistotou a strachem. Starší muž po boku se jen usměje a klidným hlasem řekne: „Tohle bývá tak a tak...Můžeš udělat to a nebo tohle...” Prostě se vyzná. Uklidní mě. Inspiruje mě. Když je takový starší muž nejen zkušený, ale také laskavý a podporuje mou seberealizaci, představuje neodolatelnou kombinaci. Počet nul na výplatní pásce pak pro mě není důležitý. Ačkoliv - je to prostě tak, že starší, schopný a cílevědomý muž nějaké peníze jistě mít bude... Bylo by trochu nelogické, kdyby žil v garsonce a jedl konzervy. 

Další věcí, kterou zaznamenávám spíše u starších mužů, je galantnost. Taková gesta jako je podržení dveří nebo tašky, začínají být mezi mladšími ročníky nedostatkové zboží. Znám jednoho muže, který ženám líbá ruku. Recese, řekne někdo. Nebo je to pošuk, praví druhý. Ani jedno, říkám já. Je to milý starší muž, který ženy ctí a takhle jim projevuje náklonnost. Všem. Je jedno, jestli před ním bude stát anglická královna nebo nádražní uklízečka. Jsem touto jeho vlastností velice okouzlená. Úcta a galantnost jsou věci, které mi u vrstevníků chybí.  Aspoň tak to vnímám, když se rozhlédnu kolem. Je možné, že jsem jen neměla štěstí na mladého gentlemana, ale i tak... Nedostal by mě. Chybí mu ty výše uvedené životní zkušenosti :-) 

Nutno dodat, že to funguje i opačně. Vždy o mě projevovali zájem především ti starší... A tak mi výraznou přízeň, která se lišila od přístupu k jiným žákyním, ale která naštěstí nepřekročila meze, projevoval v patnácti letech na základní škole o generaci starší učitel němčiny. Pak to byli různí známí i neznámí, zkrátka, věděla jsem, že je to jako magnetická síla - já přitahuju starší a oni přitahují mě. Naopak vrstevníci, tak na první pohled podobní, mě odpuzovali. A také oni nijak neprojevovali angažovanost. Tak se stávalo, že moje kamarádky ve škole randily s kluky z vyšších ročníků, a já měla nabídku od nějakého podnikatele, který by tu školu mohl klidně dotovat... Nechtěla jsem to říkat, bála jsem se odsouzení a taky závisti. Ale mohla jsem za to? 

Se svou slabostí pro muže, kteří by mi věkově mohli dělat otce, jsem to neměla nikdy snadné. A zřejmě to tak bude dál. Nehodlám na tom nic měnit, i když „nikdy neříkej nikdy.” Nevím, kdo mi do cesty vkročí, ale zatím mladé muže z okolí přísně selektuju. „Zavíráš si tak cestu, Andreo,” říká mi jedna moje kamarádka. „Je dobré mít o partnerovi představu, ale když mladého předem odsuneš jako nevhodného kandidáta, aniž bys ho víc poznala, nemůžeš vědět, jestli se nepřipravuješ o hezkou budoucnost.” Vím, že kamarádka má pravdu. Člověk nikdy neví, kde na koho narazí, ale... Psychologové potvrzují, že absence otce nebo nevhodný mužský vzor v dětství později skutečně formuje dívčí partnerskou volbu. Ostatně, s chlapci je to podobně. Chybějící matka může vyvolávat touhu po starší partnerce. Vzhledem k tomu, že po rozvodu je vyšší procento dětí svěřováno do péče ženy, není mezi muži tak vysoký počet těch, kdo v partnerce hledají matku. Příklad s dívkou a starším mužem coby suplovaným otcem, je četnější. Až tedy příště uvidíte krásnou mladou dívku se starším a „shodou okolností” (váhala jsem, zda použít uvozovky) bohatým mužem, možná to nebude prvoplánová milovnice šperků, luxusních šatů a dovolených. Kdybyste se té dívky zeptali, možná by jste zjistili, že neměla tatínka. Nebo měla, ale ten se k ní nechoval hezky. No, a možná to bude opravdu pouhá zlatokopka, které je jedno, s kým chodí, hlavně, aby to sypalo... Kdo se však nezeptá, nic se nedozví... 

Zakončím tento článek trochu cynickou poznámkou, kterou pronesla jedna moje „podobně postižená” známá. Na otázku, jaký největší klad má pro ni randění se starším mužem (v jejím případě, tuším, šlo o téměř 30 letý věkový rozdíl), zamyšleně odpověděla: „Hm...Tak, řekla bych, že jednou z velkých výhod vztahu s výrazně starším chlapem je to...že ti odpadá problém s tchyní.” 

No, každý jsme nějaký...  A láska přece kvete v každém věku :-)