Nebude senzace. Trumpa nemám důvod žalovat. Šílenství MeToo neprožívám. Ale jeho honosný černý mramor a má nezanedbatelná prsa sehrály hlavní roli v několikahodinovém dokumentu.
Stalo se to ještě v minulém století, kdy jsme s manželem odjeli na delší dobu do USA. První z rodiny,takže mimořádná událost.
„Všechno musím zaznamenat. Kromě focení budu vše natáčet na video,„ které jsme vůbec neměli.
Muž vyslyšel mé přání a z práce donesl pořádně těžký, objemný krám, čímž v devadesátých letech každá video kamera v Česku byla. V parametrech zdravého novorozence. Sony s váhou přes 3 kila, do prostoru trčel téměř půl metru. Vyšperkované několikahodinovým rétorickým poučením, jak mám na těžkou drahou potvoru dávat pozor, nepustit mašinu v žádném případě z krku, ani při jídle, hlavně nenechat kameru ukrást pouličními zloději a grázly z Bronxu. Holt, firemní poklad. Technické proškolení proběhlo v pár sekundách. V názorné edukaci zvládnutí off/on. Ostatní se prý rozjede samo.
New York jsem nevychutnávala volným pohledem. Nýbrž zotročená neustálou tvorbou záznamu. Přes malou kukaň aparátu přitlačeného co nejtěsněji k oku. Anebo prokládala točení zběsilým focením. Vystresována ze strachu z krádeže, od rána do hluboké americké noci jsem pochodovala shrbena z tíhy přístrojů v nadměrně velkých sakách. Dle mého blbého úsudku měla schovat a chránit kameru i drahý fotoaparát před zloději a výstrahami zkušeného manžela. Zastaralá hi-tech technika na mém břichu budila v ulicích velkoměsta zvýšenou pozornost. Ostatní s batůžkem na zádech mačkali v ruce malé strojky. Rozhodně se neplížili Manhattanem tempem zdecimovaného upoceného ověšeného otroka s archaickými přístroji a velkou dámskou kabelkou.
Ráda pozoruji a zaznamenávám věci ne masového zájmu. Takže prvně mě zaujaly pozlacené kliky v hotelu Plaza, kde na luxusní toaletě jsem vstřebávala pocity velkolepého vítězství a dobytí Ameriky. Údivu, že mě vůbec již u vchodu nikdo nevyhodil a já přirozeně zapadla do prostředí milionářů. Asi se umím patřičně a významně šklebit i v podivínském outfitu, s mimořádným přístrojovým vybavením.
V Soho, místo galerií a pozorování specifického genia loci, ukotvilo filmování v rozlehlém lahůdkářství DeanDeluca přímo na Broadwayi. Neobyčejně velký krám a bufet s unikátními čerstvými specialitami z celého světa. Pečlivé snímání nekonečných regálů potravin se vším možným, od švýcarských sýrů po japonské čerstvé rybičky, dalo zabrat. Tři hodiny trvala následní degustace delikates s filmováním a vysála finanční příděl na nákup hraček pro děti. Až na ulici mi došlo, že segment potraviny v rodině nikoho nezajímá. Budou muset vydržet koukat na předražená maďarská rajčata v New Yorku.
Pomalé procházkové tempo s technikou v rukou a na krku mě dovedlo před moderní černý mrakodrap. Zlaté velké písmena na průčelí, které bodnou každému do oka. Trump Tower. V privátní části bydlí zde samé VIP-ky. Kromě Trumpových, Spielberg, Willis atd. Hned u vchodu do obchodního centra ohromí velký volný prostor několika pater, obložený krásným hnědým mramorem. Megalomansky, od země až po strop. Hm,Doník ujíždí na krásných ženách a na mramoru. Pokračuji ve zběsilém točení, udivena množstvím nádherného kamene. Ani nevím jak, najednou natáčím mezi černými zdmi. Dostala jsem se do přísně chráněné recepce soukromých apartmánů, která působí dojmem výzdoby krematoria. Všude, do velkých výšek černý mramor a v něm zvláštní pohyb. To musím natočit zblízka. Rýhy v kamenu a v nich tekoucí voda. Bože, to je blbost. Zarputile pár centimetrů od zdi, snímám doposud nepoznaný detail s proudící vodou, kamenem a pozlacením. To bude rodina koukat !
Večer, v hotelovém pokoji, před spaním, ve tmě, manžel pozitivně vyhodnotil množství záznamu a potřebu dokoupit další kazety. Pečlivě zkontroloval funkčnost přístroje krátkým zapnutím a vypnutím.„Vše v pořádku, bez problémů můžeš točit dál“.
Po návratu jsme sezvali naše příbuzné a pár kamarádů na promítání cesty po Americe. Nepamatuji si množství kazet, ale celé odpoledne posloužil náš obyvák jako domácí kino. Napečené, nachystané studené mísy, pití, zvědavý tchán v první řadě a mohlo se začít. Ticho, napětí a první kazeta. Nic. Pouze šedivé zrnění.
„ Zkus to posunout“ nadějně zavelím
Nic. Nepříjemné zrnění na začátku, uprostřed, na konci. Všichni muži se pustili do revize přístrojů, kde neshledali žádnou chybu a tak vložili kazetu číslo dvě. Po chvilce zrnění se zřetelně promítne blesková sekvence černého mramoru s vodou a pozlacením. Ani nestihnu okomentovat, co za zázrak vidí. Po dalším zrnění se na obrazovce vyvalí má velká nahá prsa. Kdo je viděl, ví o čem mluvím. Tchán nosem téměř na obrazovce, já v studu a v mdlobách. Čočka zachytila technickou revizi kamery. Manžela ve tmě hotelového pokoje, kdy při zkoušce funkce off/on nic netuše mířil objektivem na mé svlékání. Napjaté ticho ovládl potlačovaný smích osazenstva. Pak i další kazety jen zrnily. Takže z Ameriky jsem vydolovala do filmového záznamu Trumpův černý mramor a má prsa v noci. Záhada zrnění se vysvětlila až následný den, když choť se vrátil z práce. Lakonicky podotkl :
„ Zůstal zapojený program „ noční vidění“ , který používáme ve firmě."
Vodárenská výrobní firma točila zásadně v kanálech, ve vodovodních řádech, v trubních systémech, ve stokách, revidovala spojky rour pod zemí. Smutek marnosti, ostudy a studu zůstal se mnou delší dobu. Vodě, potkanům, trubkám, kanálům konkurovala prsa a Doníkův černý mramor.
