Byla jsem registrovaný lehký muž

  Dokonce několik let. V československých tabulkách.Nekecám. I když puberta nemilosrdně dotvořila nohatou, vytáhlou figuru do ryze ženských, oblých proporcí, mám za sebou pár sezón kariéry a veřejné evidence v kategorii lehký muž.

Samozřejmě, fyzicky z muže na těle nemám vůbec nic. Ani přemíru chlupů. Možná širší ramena, které se velice těžko vtěsnaly do dětských konfekčních rozměrů. Možná trvalou fascinaci mužskými  sporty.

 Vlastní sportovní úspěchy byly zpočátku  nevalné. Kriketový míček dolétl do vzdálenosti, kterou ostatní vrhli dvoukilovou koulí. Vůbec neletěl, nenabral potřebnou výšku. Ve sprintech jsem se odlepila od startu v momentu, když už všichni  dobíhali k cíli. Trvale opožděné reakce. Na tenisu nejvíce fascinovali kluci. Až na ten pot a  špinavé nohy od antuky.  V házené ze mne vyprofilovala  ambiciózní učitelka tělocviku statickou nepropustnou zeď. V obraně, bez herní taktiky a pohybu.

 Výrazný průnik do sportu datuji účastí na Olympijských hrách v Moskvě. Doběhla jsem v rekreačním masovém závodě turistů na 1980 m / trať identická s rokem konání her/ mezi upachtěnými ženami třetí. Výsledek drezúry zamilovaného profesionálního atletického trenéra. Nemilosrdně prokládal každé rande aspoň jednou měřenou dvanáctiminutovkou.  Ve vrcholovém tempu, s velkou nadějí na výkon a manželství. Víc, než kopii skutečné bronzové olympijské medaile na hnusné růžové mašli, pro honící se turisty, se mnou nevybojoval.Co já všechno snesla a snesu od mužů !

 Někdy na  začátku osmdesátých let minulého století kamarád vytušil můj skrytý talent. Navrch tělesné dispozice pro v té době u nás začínající windsurfing. Svalnatému Liborovi stačil pohled na velké, pevné tělo a odhalení schopnosti, že když plavu, netopím se. Jezero s loděnicí bylo za domem. Ideální podmínky pro zahájení opožděné sportovní kariéry v zanedbatelné konkurenci a každodenního trénování na vodě. Provozovat windsurfing představovalo nebezpečí skoro jako konspirační činnost. Dobrý surf nebyl k dostání, a tak v zimě surfaři sami vyráběli svá závodní prkna. Potřebný Epoxid  oficiálně v obchodech dostupný pouze v balení po 5gr, se na plováky  kradl ve fabrikách. Po kilech, tajně, přes hlídané vrátnice. Sklotextil, materiály na plachty, na  stěžně, trubky na ráhna taky. Vše z ukradeného materiálu udělali jezdci  načerno, s hrozbou nekompromisního trestu za rozkrádání socialistického majetku. Z mých rukou vzešel 24 kilový závodní surf parametrů typu Windglider. S velkou modrobílou plachtou a evidenčním závodním červeným číslem. Stal se ze mne závodní surfař. Tvořili jsme silnou, přátelskou komunitu, která nikdy nikoho nezradila. V celé republice začínalo asi třicet surfařů s ambicí mistra republiky anebo vítěze československého poháru.

 Na startu celostátních závodů mezi samými muži  začínaly pouze dvě ženy. Kolegyně z Brna a já. Start proti větru, dvakrát trojúhelník mezi bójkami a rychle do cíle. Ve dvou  kategoriích, bez rozdílu pohlaví. Lehcí muži do 73 kg, těžcí muži nad 73 kg. Naráz vypuštěni startovací pistolí výstřelem z lodě rozhodčích.Nezapomenutelné první sezóny plácání  mezi samými  muži.  Někteří na mne kupodivu vůbec nestačili. Tak jsem se dostala do oficiálních zápisů a celostátních tabulek. Jako lehký muž. Na základě tělesné váhy, s dívčím jménem, ženskými prsy a s dobrými výkony.