Vzpomínka na perzekuci tatínka, právníka a ekonoma. V květnu nedožitých 100 let. Na základě vzdělání a původu se stal "třídním nepřítelem státu." 15 let nuceně kopáč, stavební dělník... /úryvek z autobiografické knížky Sfumato/
Komunisty násilím vytvořená nová dělnická třída z různorodých osobností, kněží, vzdělanců a jiných „nepřátel“ státu, fungovala báječně, spolehlivě, levně. Nadmíru nešikovně. Pracovní exploatace. Šmahem usnesením totalitní Komunistické strany vytvořili statisícové smetiště intelektuálního potenciálu státu. Shrbeného ke krompáčům, v šiku k erárním nafasovaným lopatám. Bez možnosti vlastního výběru dělnické profese, rozrůstal se bujně v desítkách tisíců moudrý, vysoce studovaný proletariát celým státem. Intenzitou neléčitelné metastázy rakoviny. Vytvořili svébytnou bezmocnou komunitu, ve které níž již nešlo klesnout. Nebylo co ztratit. Bojovat o něco, úplně ztratilo smysl. Snaživě pečoval aspoň o rodinu, hrdost a čest.
Mukly pokud mohli, s obavy z další perzekuce, z rozličných drobných nemilých postihů, veřejně se oslovovali navzájem nesmírně uctivě. Okázale! Zevlovali honosně: „Velevážený pane doktore“, Ctihodný pane kníže“, „Pane inženýre“, „Důstojný otče“ „Milostpane“… Vychutnávali vznešeně hierarchické postavení významných osobností. Do morku kostí si libovali v kolegiálních vzájemných ironických pracovních pokynech.
V jámách se šířily hlučné zoufalé příkazy. Schválně mluvené co nejhlasitěji, maximálně důstojně, s plnou vážností. S akcentem na dosažený nebo rodový titul, v pozoru, s poklonou i za cenu strhnutí chatrného možného příplatku za výkon. Dozorující arogantní profesionální předáci bezmocně šíleli z chování, z noblesních způsobů podřízené honorace. Ku příkladu jejich majestátní skvostný zablácený pracovní jazyk zněl:
„Velebný pane faráři, otče, můžete shovívavě kopat víc vlevo?“ Tomu říkám ideová pobídka! V nastupujícím osvíceném všemocném komunizmu.
„Vaše výsosti, pane hrabě, držte zdvořile správnou linii“, výkopu samozřejmě.
„Vaše ctihodnosti, důstojný pane arcibiskupe, mohl byste laskavě nevybočovat z normy?“ Pro vysoko postaveného šlechetného arcibiskupa vskutku nemožný, nedosažitelný povel. Zapeklitý úkol ve stoce.
Humor vytváří bystří inteligentní lidé. Dodnes. Naučili nás číst mezi řádky, porozumět tajným poselstvím, najít jinotaje ve dvojsmyslech. Padesáté roky rodině přinesly zatracené, drsné období marnosti, vynucené poslušnosti potřebné k bídnému přežívání. Poskrovnu peněz. I soukromý život probíhal tristně pod neustálým dohledem STB. Nepohodlná masa ubohých nevinných hrdinů zůstala potrestaná s nesmazatelnými důsledky na doživotí. A po patnácti letech u těžké lopaty návrat k právu učinit nelze. Natož k socialistickému.
právě vychází autobiografická knížka Sfumato
