Samet v roku 1989 zažehl jiskru naděje na lepší budoucnost. Na konec trpké totality, na demokratickou budoucnost, na svobodný život.
Časem se mé touhy konkretizovaly. Za pár let doženeme Rakousko, schopní budou řídit stát, politika bude politikou ve prospěch občana, odrazíme se ode dna.
Ale ouha. Dnes vím, že Rakušany nikdy nedoženeme. Demokracie zůstává relativní. Zákony a exekutiva neplatí pro všechny stejně. Žijeme ve státě, kde se politika dlouhodobě řídí ne svými principy a pravidly, ale potřebami dobře ukryté business mafie. Roky stoupá podíl politiků na hospodářských trestních činech. Nejefektivněji a ve velkém lze přeci okrást stát.
Kolik premiérů náhle přestalo vyhovovat a museli odejit ………Gross, Klaus, Paroubek, Topolánek, Nečas. Kdo potřeboval často bezprecedentní odejití ?Principy demokracie se tvarují v souladu s momentálními potřebami silných a vlivných. Přilepit cokoliv k ústavě není až tak velký problém. Jenom do roku 2013 byla 8 x novelizována a změnami bylo dotčeno 22 článků. V porovnání s Ústavou USA, která vznikla v roce 1787 a dodnes přijala pouze 27 dodatků, naše státotvorná produktivita se nesmyslně činí a svazuje.V Česku možné , když se celkem jednoduše shodne ústavní většina.
Odraz ode dna nepřichází. Současná společenská a politická situace naznačuje, že dno snad ani neexistuje. Tak hluboce vnímám bahno, ve kterém se všichni nějak a nedobrovolně plácáme. Perspektivu nevidím. Nemáme zformovanou politickou stranu, která by obecně budila důvěru a naději v lepší budoucnost, kde morálka, pravda a čest nebudou k smíchu. Dnes nikdo není schopný představit a formulovat perspektivu prosperujícího, bezkorupčního státu.Natož vést diskusi kam a jak by se měla dál vyvíjet naše společnost. Řeší se problémy tady a teď. Bez ohledu na důsledky v budoucnu.
Deformace všeho nedeformovatelného, nejdůležitější fenomén doby -být propojen- na vlivné a mocné, škodlivou politickou neschopnost, rozporuplné soudnictví a exekutivu jen tak, dalšími volbami nezměníme. Vše je zakořeněné, ukotveno hluboko a zajištěno natolik, že vytváří nepostihnutelný fungující systém řízený státem.
Nemám jinou možnost než ještě dlouho, možná až do konce mého života slintat dno. Ve společnosti na pomyslném dně.
