Každá kulturní památka představuje významnou stopu naší bohaté historie. Výjimečné předměty, nemovitosti, městské celky, tradice atd., neopakovatelně mapují dějiny, dotváří identitu národa a prezentují trvalé hodnoty.
V Česku máme celkem evidovaných cca 40 000 kulturních památek.
Hrůznou skutečnost, kterou popíšu ve svém příspěvku, nelze vymyslet. Představuje děsivou realitu, která nás v blízké budoucnosti může ožebračit o vzácné, nenahraditelné bohatství. V plném rozsahu odhaluje neschopnost státních institucí, především mnohaletou nečinnost Ministerstva kultury.
K problému. V Brně existuje a zároveň neexistuje 1400 kulturních památek. Kladete si otázku, proč ano a ne zároveň. Vysvětlím. V roce 1987 vznikl nový zákon č.20/1987 O památkové péči a o kulturních památkách, který vstoupil v platnost 1.1. 1988. Základní dokument představuje vytvořená evidence k 1.1.1988 - Ústřední seznam Kulturních památek /dále ÚSKP/. Ovšem do seznamu v uvedeném termínu nebylo zaneseno 1400 KP / zůstala jenom část původního seznamu, cca 350 památek/ z území města Brna. Byly dopsané až po dvou letech platnosti zákona. Mluví se o nich jako o opožděně zapsaných památkách. A tady vzniká zásadní problém. V souladu se zákonem nelze památku pouze dopsat do seznamu. Musí projít, na základě vypracovaných odborných podkladů ne jednoduchým, dlouhým správným řízením. Složité absolvování povinné procedury s odborným vyjádřením různých institucí včetně krajského a městského úřadu, s povinnosti informovat vlastníka a možností vyjádřit se atd. Na konci procesního postupu předmět, nemovitost získá statut kulturní památky. Až po uvedených krocích může dojít k zapsání do ÚSKP a získání nesmírně důležitého statutu pro další existenci. Uvedených, opožděně dopsaných 1400 KP neprošlo ze zákona povinným správním řízením. I když jsou v evidenci, nelze nemovitostem potřebný status přiznat, nelze legalizovat 1400 významných nemovitostí na území města.
Dle zdroje pamětníka, jedním z důvodu pozdního zápisu vyvstala skutečnost, že v době přípravy zákona, Národní památkový ústav vlastnil pouze jeden jediný psací stroj se širokým válcem. Technická nevybavenost se stala jedním z vícero důvodů pozdního dopsání. Odbor památkové péče MMB nesčetněkrát požadoval nápravu, řešení krizové situace. Bezvýsledně. Ministerstvo prý nemá kapacity pro přípravu podkladů pro tak velké množství památek ke správnímu řízení. Ostuda. Co situace přináší po více než 33 letech v praxi ? Skutečnost, že při rekonstrukci, přestavbě atd. se prodlužuje vyjádření památkářů, ve snaze zachránit co se dá. Majitelům uvedena situace nesmírně komplikuje péči a nakládání s památkou -nepamátkou, protože je v seznamu ÚSKP, i když neplatně. A nám ? Nenahraditelně jsme přišli již o cca 70 vzácných objektů.
Budoucnost ? V roce 2020 Nejvyšší správní soud v Brně potvrdil, že Poliklinika Zahradníkova, významná stavba meziválečné architektury / opožděně zapsaná v ÚSKP/, v souladu s platným zákonem není kulturní památkou. Na základě uvedeného rozhodnutí Ministerstvo kultury vydalo pokyn Národnímu památkovému ústavu, aby vypracoval seznam všech opožděně zapsaných KP v České republice. Celkem se jedná cca o 4 000 objektů, které budou následně vymazané z evidence. Ztratí statut Kulturní památka. Každý vlastník bude moct bourat, opravit dle své představy, zničit štuky, sochařskou výzdobu, znehodnotit nemovitost plastovými okny atd. Jenom pár příkladů, které čeká nejistá, mnohé spíše likvidační budoucnost. Bloky secesních domů např. ulice Jiráskova, Drobného, Janáčkovo divadlo, Dům U červeného raka na Masarykové ulici, OD Centrum, kostel sv. Augustína, atd. Několik tisíc unikátních nemovitostí různého charakteru………….
Nejsmutnější na uvedené situaci je skutečnost, že samotné Ministerstvo kultury velice jednoduše zlikviduje velký komplex památek. Zaráží, že nejvyšší státní kulturní instituce se nesnaží urychleně najít způsob, nápravu legislativy tak, aby nás, i když v souladu se zákonem nepřipravila o nenahraditelné národní bohatství, výjimečné stavby, především historické a umělecké kvality.
