Jak pořád ze všech stran čekáme lockdowny a podobné katastrofy, jedna může přijít úplně z jiné strany. Od Slunce.
Ono nestačí, že už pár dnů vůbec nevylézá a schovává se za mraky, ještě hůř, může poslat bouři, vyřadit nám z provozu elektrickou síť, automobily, mobily i počítače. A to by byla fakt pořádná katastrofa. I pro mě.
Nemohla bych cestovat do práce metrem. Nedostávala bych žádosti, e-maily, pokyny a nešel by mi ani telefon. Všichni by byli zase anonymní, občanky by nešly nikde ověřit. Musela bych vzít tužku a papír jako za starých časů.
A co ve volném čase? Žádné výlety vlakem ani autobusem, pěkně po svých a bez navigace. Asi bych se ztratila. Zato ruce by si oddychly, protože by nerejdily po klávesnici a neťukaly SMS. A záda, jéje! Ta by se mohla protahovat a lebedit. Nohy, ty by asi protestovaly, kdybych je víc zatěžovala, ale možná bych zhubla.
Jenže duše, ta by brečela! Byla by ochuzena o všechny moderní vymoženosti, nemohla by se dívat na facebook, číst spamy a obchodní nabídky, prohlížet si e-shopy a objednávat zbytečnosti. Nefungovaly by platby, zboží by se nevozilo, prostě, jak říkám, katastrofa!
Připadala bych si jako v minulém století o prázdninách, kdy bylo mou celodenní starostí jen vstát, lítat venku, najíst se a spát. Nebo si číst a hrát karty, ale to by nám snad zůstalo. Radši na to nemyslet!
Ale než se úplně propadnu do své trudnomyslnosti z toho podivného počasí, dovolím si ještě otázku. Nesvítíte někde zbytečně? Já dnes zjistila, že zbytečně svítím v předsíni, když nezavřu mikrovlnku, nechávám svítit v koupelně, nevypínám televizi i nechávám svítit lampičku v jiné místnosti. Co vy?
