Včera chodil Mikuláš

Až do včerejšího dne jsem příliš nevnímala, že se blíží Vánoce. Ty moje budou stejně připomínat dny všední. Ale včerejšek mě přeladil na jinou notu, i když za to mohlo jedno smutné výročí...

V televizi vysílali pořad, který připomínal uplynutí 50 let od úmrtí Jiřího Grosmanna. Poslouchala jsem jeho písničky už jako malá a spolu s dědečkem jsme tuhle partičku moc obdivovali. Jejich Návštěvní dny jsem díky gramodeskám znala nazpaměť. A texty písní, které napsal Jiří Grossmann, mi i dnes berou dech. Tahle diskotéka se mi nikdy neomrzí. Připomenu třeba Drahý můj, Čekej tiše, Vzdálené bubny a Závidím. Akorát nevěřím, že je psal tak, jako text písně „Radost ze života“, kterou napsali s Miloslavem Šimkem.

Při sledování se ve mně probudila nostalgie a stesk po jejich laskavém humoru. Když jsem se sešla s kamarádkou, která je o generaci mladší, zeptala jsem se, jestli zná Jiřího Grossmanna. Tušila jsem, jak odpoví. Bohužel i dobré věci s vývojem kultury zapadnou.

Prošly jsme se večerní Prahou, nadýchaly adventní atmosféry, viděly osvětlený Pražský hrad i jiné památky, nakonec došly na Kampu, kde byl Mikuláš s čertem s andělem. Alespoň některé hodnoty zůstávají, a to je dobře.