Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Papouščí opereta

Některé dny se příšerně vlečou. Jiné jsou teda fakt bomba. Jako třeba den po mých narozeninách. Byl víkend a my jsme si hned od rána hráli na piráty. Naši nám s bráchou ovázali okolo hlavy šátek, a ještě před pirátskou snídaní jsme dostali lupu a mapu pokladů s velkým červeným křížkem a klikatou červenou žížalou, co prý ale byla cesta.

„Tak jo. Prima nápad!“ uznala jsem, když mi taťka v autě stáhl můj šátek přes oči, abych jakože nic neviděla. A pak jsme všichni někam jeli. Ne moc dlouho, ale z toho, co nám mamka vykládala mi došlo, že jedeme do nějakého kouzelného lesa, kde rostou jedny z nejvyšších eukalyptů Austrálie, a že podle mapy, co jsme dostali, se tam někde nachází ohromný poklad, který je chráněný tajemnýma tvorama, co vydají poklad jenom těm, co mají narozeniny.

Věděla jsem, že to je zase jedna z mamčiných her, a přestože mi bylo jasné, že tam žádný poklad nebude, nechtěla jsem jí kazit radost, a jenom nadšeně přikyvovala a pokukovala spodem šátku ven.

Naši se nejdřív, jako obyčejně, dohadovali, kterou odbočku vzít a kde zaparkovat, ale po několika nezdařených pokusech musel taťka přiznat, že ta odbočka, co ukazovala mamka hned na začátku, byla ta správná.

A tak tam jel.

Když jsem vystupovala z auta, bez jakéhokoliv varování mi něco obtěžkalo hlavu. Potom se všude okolo nás začalo něco jako svištět. Něco jsem měla na rameni a pak to zase zmizelo. Znělo to jako když chceme vyfénovat Harryho po vykoupání (to byl náš pes) a ten nám všem zdrhá pod rukama a nohama a zběsile se snaží ukrýt na stropě.

Nevydržela jsem to a strhla si šátek.

A bylo po narozeninovém překvapení.

To, co mi před chvíli sedělo na rameni a na hlavě byl nádherný bílý papoušek kakadů. Kam jsem se podívala , jich bylo spousta. „Mamííí, tatíííí, máš semínka?“ A mamka zašmátrala ve svém kouzelném batůžku, odkud vždycky vytáhne  to co potřebuju. A vytáhla pytlík slunečnicových semínek.

„Děkujůůůůů“, vrhla jsem se po něm s takovou vervou, že se mi málem všechny vysypaly na zem „to bylo o fous“, oddychla jsem si. Mamka jenom protočila oči v sloup a hodila po mě takový ten vyčítavý pohled. Ale můžu já za to, že jsem nešika po taťkovi?

Okolo nás to svištělo jako kulky v bitvě, říkal taťka. Což o to, mě se to líbilo, ale podle panického okřiku a zděšeného mávání rukama a nohama okolo sebe a poletování skoro stejně zběsilého jako těch papoušků, jsem soudila že mnoha dámám a slečnám moc ne.

Brácha ten zase stál jako zkoprnělý a kdyby si nedržel ruky na uších, aby ten řev nemusel poslouchat, asi by sebou zmítal jakbysmet.

Papoušků jsem viděla i v centru Melbourne několik. Většinou jenom jako barevnou šmouhu, jak v páru rychle s vřískotem proletěli okolo našeho hotelového okna. Nebo jsem je zahlédla skrýté vysoko v eukalyptech, jak něco dolují v těch malých oříšcích co tam nahoře rostou. Jinde jsme viděli, jak papoušci devastují omítku nákupního střediska a ve vydolovaných dírách, si dělají hnízdo.

Přilítali další a další, lezli přes sebe, poskakovali, dohadovali se o jednotlivá semínka. Byla to fakt dobrá mela. No, jako všude, když se něco rozdává zadarmo.

Mamka klikala foťákem jak o život a v duchu se určitě modlila, aby jí nedošla baterka a aby aspoň něco z toho bylo zaostřené. A já s taťkou stála s nataženýma rukama uprostřed toho zmatku ozdobená papouškama jako vánoční stromeček.

Byli dost těžcí. To teda jo. Několikrát mi sedli na hlavu, a ja myslela, že mi upadne. „Jak mají hladké a teplé tlapky, tati, že?“ Bylo to parádní.

Čas se pro mě zastavil. Úplně jsem zapomněla na poklad i na dort, co mi naši slíbili.

A lítali další a další. Nejdřív lítali v desítkách, pak stovkách a pak všichni splynuly v jeden ohromnej mrak. A mě došla zrníčka!

Vztekle jsem kopla do země, až všichni papoušci ode mě poskočili.

„To jsou potvory mazané!“ usvědčil taťka, „oni okamžitě poznají, že už jim nemáme co dát a klidně si uletí za jinýma. Nevadí. Tak jdeme hledat pokláááád, piráti!“

„To byla paráda, co? Líbilo se ti to?“ poznamenala mamka poté, co s velkými problémy odlepila foťák od oka a spokojeně se na mě usmála. Jí se to totiž taky líbilo. Až na bráchu. Ten se za celou dobu prakticky ani nehnul. Stál tam uprostřed té mely jako zkamenělej, s oběma rukama na uších, aby nemusel poslouchat ten křik. Ale nevím, jestli se bál křiku těch uřvaných slečen nebo papoušků.

Je fakt, že jejich řev je fakt ohlušující. Hlavně večer. Tam kde bydlíme, ne moc daleko od centra Melbourne, je každý večer takové halabalů, když se slétavají na hnízdění do stromů v parcích a pouliční zeleni, že kolikrát nemůžu usnout. Po pravdě, nevím co je ale horší. Jejich noční vřískot, anebo nechtěný budíček několik hodin poté ještě před rozbřeskem.

A tak jsme vytáhli mapu a po červené cestičce jsme se vydali hledat pirátský poklad. Řev papoušků vystřídalo křupání listí a suché kůry pod nohama a kličkovali jsme mezi vysokánskými eukalypty. Před sluníčkem nás stínily ohromné listy kapradin, co se nám tyčily nad hlavami. A tam v jednom obrovitánském kmeni, který jsme nemohli ani všichni dohromady obejmout, ukrytém pod obříma kapradinama v termity prokousaném doupěti, jsme našli krásně třpytící dva drahokami, 4 zlaťáky (ale ty byly jenom čokoládové) a 2 jablíčka. Přesně jak mapa ukazovala. Špica. Ty teda jsou. Pochvalovali jsme si oba s bráchou křišťály a těšili se, jak si je doma přidáme do sbírky.

„Mamííí, a můžu si jednoho papouška vzít domů?“

„Néééé“ křičel brácha. Hmm, po cestě nazpátek k autu musím vymyslet, jak ho ještě přesvědčit. „Tak aspoň klokana, ... nebo žraloka?“

Autor: Alexandra Synac | úterý 8.11.2011 10:23 | karma článku: 5,60 | přečteno: 608x
  • Další články autora

Alexandra Synac

Vypadá to jako špína. Chutná to jako špína. Není to špína.

Po cestě domů je už úplná tma. Elektřina je zde na ostrovech jen zřídka. Tady je opravdu tma taková, že si nevidím ani na vlastní dlaň před obličejem. Svítí jen hvězdy a malý srpek měsíce se krčí někde za mraky. Začíná zlehka poprchat. Vzduch je ale i nadále teplý, těžký a něžné kapky vody příjemně chladí. Nastavuji jím obličej a chce se mi křičet radostí z toho, kolik úžasných věcí jsem dneska zažila.

5.3.2015 v 5:03 | Karma: 25,78 | Přečteno: 3021x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Proč je Uluru červené?

Taky vás někdy zajímalo proč je Uluru vlastně červené? A proč se v tolika průvodcích a novinách pořád dokola a dokola píše ten samý blábol, že Uluru je největší monolit na světě, který .... blá blá blá ...? Pořád mě šokuje mě, jak jednoduché je ještě v dnešním světě zmást nějakou hloupostí masy lidí po celém světě. Očividně stačí něco otisknout pod věrohodnou značkou a všechny průvodce, cestovky a webové stránky to budou donekonečna kopírovat.

25.2.2015 v 20:15 | Karma: 19,55 | Přečteno: 1018x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Tisíc barev Uluru - obrazem

Kdybyste mě paličkou na maso klepli, tak vám nepovím, proč jsem pořád dokola a dokola fotila jednu a tu samou ́věc ́. Fakt nevím. Stál tam, jako neviditelná prostitutka, co z ní nikdo nemůže strhnout oči, přestože na ní vlastně nic k vidění není. Při našem cyklo-výletě okolo Uluru jsem nasbírala neuvěřitelné kvantum fotek. A když jsem se probírala tím množstvím, došlo mi, že se to tam hemžilo barvami víc, než na Michelangelově zástěře. Posuďte sami.

11.2.2015 v 10:10 | Karma: 25,57 | Přečteno: 1259x | Diskuse| Fotoblogy

Alexandra Synac

S kolem kolem Uluru. Lepší než ho vylézt

Ráno se nám ze stanu lezlo poněkud obtížněji. Zamrzl nám zip na stanu a bylo potřeba ho několika trhavými pohyby rozmrazit. Vystrčila jsem hlavu ven skrz škvír v chlopni a za krk pod mikinu mi spadlo pár malých kousíčků ledu. Není čas na výbavu, jak by řekl Velký Hálí, východ slunce na nikoho nečeká.

10.2.2015 v 10:24 | Karma: 23,74 | Přečteno: 1880x | Diskuse| Cestování

Alexandra Synac

Zimní postelová terapie přežití po australsku

Zima je vypečené období. Zima má asi to jediné štěstí, že by bez ní nebylo jaro a léto; ... Že bychom bez ní ohrnovali nos nad teplem, modrou oblohou, světlem, jarním deštěm anebo čerstvým poupětem.

27.1.2015 v 11:54 | Karma: 21,17 | Přečteno: 854x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

ANO vytáhlo na europarlament. Dostálová slibuje podívat se na Green Deal

1. května 2024  14:17

Hnutí ANO zahájilo kampaň do Evropského parlamentu. Kandidáti se představili před Památníkem Tomáše...

Na synagogu ve Varšavě kdosi hodil Molotov, čin odsoudil Duda i ambasáda USA

1. května 2024  14:10

Policie ve Varšavě ve středu dostala oznámení o pokusu zapálit synagogu v centru města. Podle...

Z Železné Ursuly hrdou babičkou? Budu osobnější, slibuje von der Leyenová

1. května 2024  14:06

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před pár týdny oznámila, že hodlá svůj post obhajovat...

Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici

1. května 2024,  aktualizováno  14:05

Odstartovaly každoroční oslavy prvního máje. V Praze se koná tradiční studentský majáles a lidé se...

Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!

Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....

  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2572x
srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/