Neodborně o politickém Kocourkově.

Nečekejte od tohoto článku odborný výklad ani poučení, jde jen o jeden z mých pohledů na poslance a politiky. Proč se někdy rozesměji až k slzám, které mě přivedou k letargii či k nicotnému vzteku?

Za vše může dnešní doba a to co se nyní odehrává v divadle zvaném politika.

Dnes je čas na hru zvaný „naše politika aneb v Kocourkově opět a znovu“.

 Podívám se večer na přenos z podřimující sněmovny a začnu se smát, jak za to ten či ona umí vzít a chrupe a svoje klimbání dobře maskuje.

Přijde mi to velice k smíchu a bavím se do doby, než si uvědomím, že ten dotyčný zrovna klimbá v ten moment tu vteřinu za moje peníze a já se tomu směji (já vůl).

 Zde se omlouvám sponzorům jednotlivých politiků a stran, kteří přispívají asi o něco více a toho svého dřímajícího si unavili asi na nějakém rautu či v dozorčí radě a tím pádem je omluven. Zřejmě jasně ví kdy se bude o něčem důležitém jednat pro ně a tak jsou v klidu, že by se na to důležité hlasování neprobudil.

 Přestávám se smát a s rukama v klíně sedím a tiše pozoruji, že spí i ten co má šikovně odvrácenou hlavu a snaží se tu tužku v ruce držet rovně aby to vypadalo jak je ve střehu, než mu ruka poklesne a  tužka padá někam dolů.

Bohužel tím probudil kolegyni, které tužka ťukla o kotníček, tak že začala zvedat ruku v domnění, že už se hlasuje. To už tato směšná fraška ve mně probudila horší stránku a já dostávám vztek, který sice brzy přejde ale zanechá pocit hořkosti.

(nejmenuji a nezatahuji do toho ani pravici ani levici – ostatně ono to vyjde stejně, protože se stejně postupně prostřídají )

Nyní někdo navrhoval monitoring na sportovních stadionech aby nedocházelo k vandalství a rasistickým urážkám a jiným neduhům naší společnosti. Přimlouvám se za jeho zavedení i do sněmovny a jejích chodeb, aby se zamezilo tomu samému vůči voličům či občanům snad si to jako řádný občan zasloužím.

I zde by mohla zasáhnout policie proti vztyčeným prostředníčkům a jiným vulgárním neduhům našich zastupitelů a trestat je rovnou na místě přítomným soudcem.

Ráno po probuzení si přečtu v novinách či internetu co který politik opět vymyslel, koho pohaněl nebo vyloučil ze svých řad po řádné sledovací akci. Je tu zase ten smích, či spíše už jen pousmání než si znovu uvědomím, že to jsou stále titíž, kteří něco slibovali a skutek utekl.

Pokud něco nemohou splnit a uchýlí se od svých programů může za to protivná a hloupá opozice.

 Marná snaha, marné doufání.

K tomu zahlédnu už jen článek o tom jak jeden pomlouvá druhého a hází na sebe politickou či osobní špínu. A ejhle je zde znovu bezmocný vztek. To jsou ti kteří jsou placeni z našich peněz a určují nám zákony???

 Někdy ale přijde dějství kdy dochází k vzácné shodě a všichni se usmívají, třesou si pravicemi či snad i společně zapějí v kostele (třebaže falešně). Je to doba míru, souznění a přidání si na platu – to je potom k vidění i romantika. Tady už nepřichází ani úsměv z mé strany ale pouze  vztek.  

Bohužel začíná zůstávat již jen vztek když si přečtu odborníky a jejich pohled na vývoj krize a její možné dopady.

Potom již jen z otevřenými ústy pročítám jak jedna strana se přiklání k tomu odborníkovi a druhá strana k tomu druhému ale skoro vše předkládají, jako svoje myšlenky a bez omylně razí jen tu svojí cestu.

Místo aby se konečně v době jaká nastává ukázali, že jsou tam právem a mělo by jim jít o to aby dopad pro naší zem a občana byl co nejpřijatelnější. Vedou žabomyší války o tom co v danou dobu není tím nejdůležitějším a nejpodstatnějším (třeba vybavení vozidel). Oni se zdá spokojí s tím, že se zatím nemusí polévka rozdávat na ulicích.

Není na to vlastně čas, teď předsedáme unii, které to pěkně osladíme.

 Naši politici nejdříve přihlédnou k tomu jak nejednotně se Evropa postaví  a staví ke krizi a velmi pravděpodobně  se rozhodnou okopírovat tu zemi kde se objeví první dílčí úspěch (kdo nic nedělá nic nezkazí a kdo si počká ten se dočká).

Nejsou schopni se pohádat, tak ať létají jiskry a kouř se valí z jejich hlav  a nakonec by společně našli nějaké řešení, třebaže ne zrovna to ideální  ale prostě společné. Chce si to jen uvědomit, že prosazení se v politice je stojí mnoho sil ( sice více to vynáší ale to nechme stranou) ale „teď právě teď“ je ta doba kdy by jim mělo jít o náš stát a o lidi co zde žijí. Nechci příspěvek od státu. Jen vidět nějakou vizi a různé alternativy.

To je stejná utopie jako, když by jim přišel balíček s adresou – PRO NEJLEPŠÍHO POSLANCE a oni našli řešení.

Jenže po vzteku zbude již jen apatie a žádná vidina lepších zítřků, neboť jak kdosi prohlásil, že politika je jedno veliké svinstvo, tak měl být asi tvrdší a označit to jako gigantické svinstvo kde jen ti nejotrlejší vydrží plavat nahoře.

Nečekám od nich opatření ve znění-levičáckém „tady máš občane 1000Kč měsíčně na zvládnutí toho co tě potkalo či potká“. Nečekám ale ani prohlášení pravičácké „postarej se jak umíš“.

Chtěl bych jen vidět a vědět jaké varianty pro nás všechny mají připraveny při různých alternativách vývoje krize.

Tak ale na konec se zase musím jen smát svým blbým myšlenkám, že by to tak někdy mohlo být, když si vzpomenu, že při dalším jednání poslanců budeme místo řešení a debaty o věcech důležitých pozorovat klimbající ( pardon, přemýšlející poslance) zabývající se tím důležitým pro ně a prosadit pro své sponzory nějaký ten důležitý dodatek.

Na konec je to vše jen k smíchu, já se směji někdy politikům a oni se trvale a stále vysmívají mně   - vlastně je to jak se říká šumák.

Vyšuměl vztek a někdy zapnu bednu a uvidím jestli opět přijde úsměvná poslanecká vložka.