Máme snad nejdražší elektřinu v Evropě. Ceny plynu se pohybují v násobcích těch z minulého roku. Inflace trhá rekordy.
Proč tomu tak je? Ptají se občané, když vidí, že jinde v Evropě jsou na tom mnohem lépe. Může za to předchozí vláda a Putin, slyšíme od nynější vládní garnitury. No dobrá, připusťme, že na tom něco bude, ale problémy, které vyvolala válka na Ukrajině, nepostihují jen nás, a vláda Babiše nebyla jistě dokonalá, ale to se dá říci i o předchozích vládách a to včetně těch, ve kterých seděli zástupci nynější vládní koalice, kteří si mohou připsat i „zásluhy“ za rozprodání strategických podniků, jejichž vlastnictví by se dnes státu náramně hodilo. Zůstal nám sice většinový podíl v ČEZu, ale zájmy menšinových akcionářů jsou svaté, nad zájmy celé naší společnosti. Jinak u nás panuje trh bez přívlastků, což jistě lahodí všem liberálům, ale občan, který s neuvěřením zírá na nové ceníky energií, jistě žádnou extázi neprožívá.
Nemůžeme, nejde to, Babiš, Putin, Babiš, Putin, opakuje neustále svou mantru vládní koalice. Můžeme tak akorát rozdávat „žebračenky“ a zadlužovat stát. Co je to za stát, co je to za vládu, která se, v dobách krize, zmůže tak akorát na výmluvy, rozdávání státních peněz a na bouchnutí do stolu, přijetí radikálních opatření, která by ji umožnila regulovat ceny a zvýšit příjmy rozpočtu se nezmůže. Ve Francii se stát snaží ovládnout obdobu našeho ČEZu, v Británii byly zdaněny firmy, které na krizi neúměrně vydělávají, na Slovensku vláda dotlačila většinové akcionáře výrobce elektřiny k jejímu za stropování na ceně pět krát nižší než je ta naše, v některých zemích nakupují vlády plyn přímo, přes státní plynárenské podniky, bez prostředníků a burz, pomoci progresívního zdanění jsou k solidaritě s postiženými přinuceni ti, kterých se krize prakticky nedotkne. U nás, jen ty výmluvy a optimistická prohlášení o tom, co jsme prosadili v Bruselu a jak máme naplněné privátní zásobníky s plynem.
Co si o tom myslet než, že naše vláda je slabá a má strach jít do střetu s privátním sektorem, nebo že do takového konfliktu jít prostě nechce, protože neoliberální ideologie staví zájmy a zisky privátního sektoru nad zájmy státu a jeho obyvatel. Lpět na svých ideálech na svých zásadách je jistě pěkné, ale při řešení vážné krize musí odpovědný politik občas i ze svých zásad slevit, pokud to může přispět k vyřešení krize a blahu obyvatel. I takový ortodoxní komunista jako byl Lenin, popřel svou ideologii, když viděl, že sovětské Rusko zdevastované, první světovou a občanskou válkou, marxistickými poučkami na nohy nepostaví a nechal tedy vypracovat a provádět NEP.
Lidé si zvolili vládu pravice v naději, že bude lepší než ta ANO a ČSSD, podporovaná KSČM. Tato vláda se dostala k moci v době, která je složitá a právě proto vyžaduje politiky, kteří nežijí v zajetí dogmat, politiky, kteří se nebojí přijímat i rázná opatření, politiky, kteří jsou schopni postavit se privátnímu sektoru a třeba i Bruselu, když jde o zájem našeho státu a jeho obyvatel. Fialova vláda tak bohužel nečiní, což vede k nervozitě, rozčarování i zlosti. Řečeno se Steinbeckem, pane premiére pozor, hrozny hněvu se nalévají.
