Výzvy s tímto obsahem slyšíme od odborářů, podnikatelů všeho druhu a dokonce i od pravicových politiků, pro které byla liberální mantra o tom, že každý se má postarat sám o sebe, a stát nemá do ničeho kecat, věcí téměř posvátnou.
Kde jsou ty časy, kdy se ve velkém optimalizovaly daně a mnoho podnikatelů bylo neustále v mínusu, kdy platba na nemocenské pojištění byla považována za neskutečnou hloupost, kdy se platily minima na povinné odvody. Čas oponou trhnul, domeček z karet se zhroutil a stát se najednou jaksi hodí. Pan Polreicht chce, aby stát hradil sto procent mzdy zaměstnancům v pohostinství, jiní 100% náhradu ušlých zisků a nejvíce mně dojal podnikatel v oboru poskytování ubytování přes službu Airbnb, tedy podnikání pro společnost nanejvýš přínosného, kterého ztráta jeho nemalých zisků téměř rozplakala.
Ano, doba je složitá a stát má povinnost být solidární s každým svým občanem, ač pro mnohé co dnes natahují ruku, byla solidarita nedávno ještě sprosté slovo. Stát ovšem nemá neomezené prostředky a tak jde hlavně o vyváženost a míru podpory, aby se tato dostala k těm potřebným a ne k těm, kteří pomoc nepotřebují a chtějí se jen přiživit. Je zřejmé, že úplné spravedlnosti nelze dosáhnout, ale bylo by také špatně, aby státní správa rezignovala na všechny kontrolní funkce a peníze rozhazovala hlava, nehlava.
Vím, že žít z 60% mzdy není žádný med, hlavně pro ty co mají půjčky a hypotéky, ale je nutno si uvědomit, že v minulosti s touto částkou přežívalo mnoho lidí, co se jejich podniky dostaly do problémů, kteří brali nemocenskou, či se ocitli na pracovním úřadě a nikoho z těch, co stát nepotřebovali, to nijak nevzrušovalo. Ano, buďme dnes solidární, ale nezapomeňme. Až se situace uklidní je potřeba se zamyslet, zda se vrátit do starých kolejí nebo si vzít ze současné situace poučení a připomenout si, že ke svobodě patří také odpovědnost. Doufám, že alespoň někteří z těch, pro které byl stát jen cílem opovržení, prozřou a poskytnou mu svou podporu. Možná trochu optimistická vize, ale snad všichni známe staré přísloví o tom, že do stejné řeky se dvakrát nevstupuje.
