Historie zná mnoho případů, kdy mocní opustili své slabší spojence poté když zjistili že už jsou jim nadále nepotřební a to i přesto, že tito za ně dělali špinavou práci, či prolévali krev.
Ještě nedávno byli kurdští bojovníci vzdorující Islámskému státu považováni za hrdiny a jedinou reálnou sílu, která může pomoci západu zastavit rozpínavost této militantní sunitské náboženské organizace. Situace se však náhle změnila a část kurdských bojovníků prolévající krev i za naší bezpečnost je nyní nazývána teroristy, které je nutno zničit. Co stojí za tímto nenadálým obratem? I když se nás většina medií a politiků snaží přesvědčit, že zásadní pro změnu postoje západu byly teroristické útoky Strany kurdských pracujících (PKK) proti tureckým vojenským cílům, tak ve skutečnosti je pravda poněkud jinde. PKK si svým dlouholetým bojem za práva kurdské menšiny v Turecku vskutku vysloužila nálepku teroristické organizace, ovšem to by pak do stejné škatulky mohla být zařazena všechna národně osvobozenecká hnutí. PKK nikdy cíleně neútočila na civilní cíle a většina z tisíců mrtvých, které přinesla občanská válka, je na straně Kurdů.
Před dvěma léty uzavřelo Turecko s PKK křehké příměří, které dávalo naději na budoucí urovnání situace. Vznik občanské války v Sýrii a zrod IS na území této země a Iráku však nastartovaly změny zahraniční politiky Turecka, které se rozhodlo posílit si své mocenské pozice v regionu. Turecko začalo podporovat protirežimní sily v Sýrii a to včetně militantních islamistů z tzv. Islámského státu, kterým umožnilo procházet přes své území a tolerovalo jejich logistické základny na území Turecka. USA a další západní země tento postoj svého spojence tolerovaly, nejspíše s ohledem na geopolitické postavení tohoto státu. Úspěchy syrských Kurdů, jejichž Lidové obrané jednotky (YPG) ve spolupráci se svými bratry z PKK a za pomoci letectva západních zemí začaly vytlačovat islamisty ze severní Sýrie, se staly noční můrou pro turecké vládní špičky. Pokud by totiž Kurdové ovládli celé turecké příhraničí, tak by Turecko prakticky ztratilo možnost ovlivňovat situaci v Sýrii a jeho ambice by se zhroutily. Řešením tohoto problému se tedy stal špinavý kšeft se Spojenými státy, které následně podpořily všechny státy NATO, včetně ČR. V čem tento kšeft spočívá? Turecko nabídlo USA podporu v boji s IS, ale za to si vymínilo, že vznikem tzv. bezpečné zóny v syrském příhraničí zamezí vzniku souvislého území ovládaného Kurdy a dostalo také volnou ruku k vypořádání se s domácí kurdskou opozicí, tedy s PKK. Spojené státy a další západní země tedy odhodily své nejvěrnější spojence jako použitou onuci a ke všemu se k této věrolomnosti odmítají přiznat. Česká zahraniční politika nedávno oznámila, že přijala novou doktrínu, která umožní ČR klást důraz na dodržování lidských práv i provádět vyváženou ekonomickou diplomacií. Z výše popsaného je vidět, že naše nezávislá ZP v podstatě neexistuje a že jsme jen pěšáci, kteří jsou ochotni krýt všechny ničemnosti, které vymyslí strýček Sam.
