Socialistické retro jede

Včera jsem nakupoval v supermarketu Albert a u pultu s uzeninami jsem uviděl retro párečky, které měly údajně obsahovat 80 % masa. I když cena moc retro nebyla, tak jsem přece jen neodolal.

Párečky nebyly špatné, ale ani si nepamatuji, jestli se takové za dob socialismu vyráběly. Za to si pamatuji na spoustu jiných skvělých potravin, které jsem tenkrát baštil. Čínské konzervy, ve kterých byl kus vepřového a ne rozemleté maso, výborné maďarské konzervy s klobásovou směsí, trenčanský párek s fazolemi, který jsem si často bral do práce k svačině, špekáčky, které když se na ohni opekly, byly křupavé a spoustu dalších pochutin, které tady všechny nemůžu jmenovat, protože by to byl moc dlouhý výčet. O době socialismu se dneska šíří zvěsti, že to byla doba prázdných krámů, ale v osmdesátých letech, tedy v době, na kterou si pamatuji, to tak nebylo. Nabídka sice nebyla tak pestrá jako nyní a občas nějaké zboží chybělo, což se týkalo zejména tropického ovoce, které se muselo nakupovat za devizy, ale tyto nedostatky vyvažovala kvalita a dotované ceny potravin. Kvalita byla dána především tím, že každý potravinářský výrobek musel splňovat přísné normy, což se týkalo zejména složení a nebylo tak možné nakoupit masné výrobky plné mletých kostí, kuřecího separátu a sóje. Mnozí jistě budou namítat, že kvalitní potraviny si můžeme koupit i dnes, což je samozřejmě pravda, ale mnoha lidem prostě chybí ty státní dotace, které tehdy srážely ceny tak, že potraviny byly dostupné lidem ze všech sociálních vrstev. Například svačina se zmiňovaným trenčanským parkem a chlebem vyšla na šest korun, což zní dnes neskutečně.

Nostalgie po potravinách z dob socialismu není naší specialitou a je známo, že zejména v Německu se rozmnožily obchůdky nabízející výrobky tehdejších značek, a podobně se retro zboží prosazuje i na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. Pro obchodníky a výrobce nabízející toto zboží nastávají žně a není tedy náhodou, že po průkopnickém Lídlu svou nabídku o toto zboží obohatily i další markety. Můžeme tak znovu dát kafé z melty, žvýkačky Pedro, uvařit si Granko, či ochutnat luncheon meat z opravdového vepřového masa. Nevím, jestli tyto výrobky osloví i konzumenty z mladší generace, ale my pamětníci, si to užíváme. Chybička je v tom, že tyto potraviny si už asi nekoupíme za původní ceny, ale snad se někdy Češi dočkají doby, kdy jim výše jejich příjmů dovolí si nakupovat kvalitní potraviny a nebudou nuceni cpát se odpadem, které mnohé dnešní potraviny obsahují. Já už se této doby asi nedožiji, protože podle posledních odhadů doženou naše příjmy ty na západě za nějakých devadesát let, ale snad se najdou nějací moudří ekonomičtí a političtí lídři, kterým se podaří tuto dobu zkrátit, aby se dočkala alespoň dnešní mladá generace.