Škarohlíd by namítl, že budou mít tak akorát velký kulový a zacitoval by slova bývalého ministra financí Pilného (ANO), který prohlásil, že pokud si lidé na důchod nenaspoří, tak je čekají akorát tak doživotní galeje se sekačkou
na trávu. Kdo by ovšem věřil plácnutí nějakého poskoka, když Andrej říká přece něco úplně jiného.
Po zveřejnění statistických údajů týkajících se posledních parlamentních voleb byli všichni poněkud překvapeni, že dominantní skupinou voličů, kteří odevzdali svůj hlas hnutí ANO, se stali senioři, kteří se na jeho volebním výsledku podíleli 41 %. Nejvíce poklesly čelisti představitelům levicových stran, kteří již tak nějak automaticky počítali s tím, že tato voličská skupina podporuje především jejich strany. U voličů komunistů má tento pohyb logiku z důvodu, že při dobré kondici ekonomiky ztrácí protestní étos na síle a i volič, který nepatří zrovna k majetným vrstvám má více důvěru ke straně, která má reálnou šanci dopomoci jim k většímu dílu rozdělovaného koláče než ke straně, která je permanentně v opozici. Jestliže tedy volatilita voličů KSČM je tedy jakž takž vysvětlitelná, tak úprk seniorů od ČSSD je na první pohled záhadou, protože tato strana, po letech pravicového půstu, seniorům nadstandardně přilepšovala a podle svých prohlášeních v tom hodlala pokračovat i v případě svého úspěchu v těchto volbách. Političtí analytici i experti soc. dem. nad příčinou nevděčnosti voličů stále lámou hlavu, ale já mám jistou hypotézu, která snad chování voličů seniorů a nejen jich snad trochu vysvětlí.
Klasický senior je většinou konzervativní a opatrný, nemá rád novinky, což by na první pohled mělo znamenat, že i nerad mění své volební preference. Když se ovšem s tímto konzervatismem začne dobře pracovat, může zdatný PR specialista nasměřovat tuto skupinu tam, kde ji potřebuje dostat. Možná jste si v minulém volebním období všimli, jak vystupoval bývalý ministr Andrej Babiš v mediích, když informoval o počinech koaliční vlády. Zatímco sociální demokraté rozdávali a slibovali napravo, nalevo jako by byla státní kasa bezedná, tak Babiš se pasoval do role toho rozumného, který rozhazovačnost socanů přece jen trochu koriguje. Tradičnímu seniorovi, který je většinou opatrný a myslí na zadní vrátka, se rozhazovačná politika ČSSD zřejmě časem začala zajídat a více jim imponoval rozvážný politik, takříkajíc správný hospodář, jehož konání následně dovedli volebně ocenit. Babiš se také stylizoval do role bojovníka proti korupci a politika, který umí donutit nepoctivé plátce daní, aby plnili své zákonné povinnosti, což mu u důchodců přineslo další body. Snaha opozice a politiků ČSSD poukazovat na jeho hříšky byla jeho piaristy umně interpretována jako snaha o jeho diskreditaci a stala se v podstatě kontraproduktivní, protože u většiny lidí byl vzbuzen dojem, že je to otloukánek, kterému zdiskreditované tradiční strany hází klacky pod nohy.
Hnutí Ano tedy udělalo skvělý volební výsledek, a pokud se nedopustí nějakých zásadních chyb, tak takový výsledek může zopakovat i v dalších volbách. Andrej Babiš ovšem jistě dobře ví, že v budoucnu už mu nebude stačit image muže, s nímž přichází zákon a že po slovech budou muset následovat i činy, které mu pomohou udržet stávající voliče. Prvním takovým nástřelem, cíleným právě na seniory, byl jeho slib, že jim o několik stokorun plošně zvýší jejich důchody, jejichž růst výrazně pokulhává za růstem mezd a platů státních zaměstnanců. Objevil se také jeho návrh, aby byla snížena DPH na základní potraviny, ale je otázkou, zda k tomu dojde, nebo tento medializovaný krok upadne v zapomnění a objeví se až v další volební kampani. Senioři by si ovšem měli dát pozor na to, aby jim těch pár stokorun, přidaných do jedné kapsy, nevytáhl pán premiér nenápadně z kapsy druhé. Je poměrně neznámé, že si pán Babiš buduje impérium i v oblasti soukromého zdravotnictví a že by mu tedy vůbec nevadilo, kdyby se zdravotnický sektor stál postupně privátním, což by jistě znamenalo tlak na vyšší spoluúčast pacientů.
Volba seniorů se v současné době zdá racionální, stejně jako rozhodnutí se Babišových PR specialistů zaměřit se na tuto voličskou skupinu. Andrej Babiš svou úspěšnou taktikou srazil levici totálně k zemi a lze jen těžko odhadnout, zda se tato v brzké době vůbec vzpamatuje. Nahrazení stran postavených na ideálech stranou postavenou na pragmatismu ukazuje, že chápání politiky prošlo významnou změnou a zda je tato cesta přínosná ukáže až čas. ČSSD tápe jak dál, je personálně vyprázdněna, neschopná nalézt důvěryhodnou osobu do svého čela. KSČM se pokouší vést na Babišově vítězné vlně, ovšem hrozí ji nebezpečí, že ji opustí voliči, jimž se nelíbí námluvy s velkokapitalistou a může ji potkat i tzv. Mitterand efekt, což si snad vedení strany uvědomuje. Pro mnoho lidí je Andrej Babiš buď spasitelem, nebo satanem, ale ve skutečnosti je jen chytrým taktikem, pragmatikem, oportunistou a „prefikaným“ obchodníkem, který umí skrze svůj PR tým s lidmi manipulovat tak, aby to vyhovovalo jeho zájmům. Chápe, že sociální smír vytváří stabilní prostředí pro jeho obchody a že je tedy minimálně přínosné vytvořit zde iluzi, že on o něj usiluje. Jestli se mu to bude dařit i z křesla předsedy vlády uvidíme již v poměrně brzké době.
